II.

Jar o s I a v V r c h li c k Ý a G i u s e p p e Pa ri n i.

"- ..J

tU-; li brány přečetných a mistrovských překladů

.-. I 1 Jaroslava Vrchlického z drahé jemu poesie
V J vlašské stojí postava zachmuřeného a temného

~lasicisty Giacoma Leopardiho, jejž dějepisci
nazý"Vají posledním velkým básníkem italského obrození;
jiný tlasicista, přísný a posměšný Giuseppe Parini,
ktery patří k prvním literárním průkopníkům tohoto
proslulého vlašského národního »risorgimenta«, tyčí
se na samém konci překladatelské činnosti Jaroslava
Vrchlického. Pětatřicet let, ~ežících mezi těmi dvěma
překlady, přineslo nám vše, co v italském básnictví
má význam světový: jsou tu oba dědicové středověku
a praotcové moderního člověka, Dante i Petrarca;
jsou tu oba sladcí a okouzlující básníci vítězného
rinascimenta, Ariosto a Tasso a za nimi divoký vel.
duch přechodni doby Michelangelo; jsou tu veškeří
moderní poetové vlaští, s hrdým obroditelem
antických ideí a forem Carduccim v čele, a ani na poslední
velké zjevy, na Pascoltho, ďAnnunzia, Adu Negri,
není zapomenuto. A tak provedeno bylo v
devatenáctém ,·ěku českým básníkem to, oč večtrnáetém
století marně se II Karla IV. pokoušel. římský tribun
a vlašský humanista: získáno bylo na sever od Alp
vroucí porozumění pro národně kulturní snahy .uné

,ltalie, jež vědomě a s nadšením staví na základech
staroklasických.

Nepřekvapí, řekneme-li, že třiadvacetiletý básník,
jenž na vlašské půdě překládal klasického I pesimistu