řavý«, a města planoucího v požáru jisker, osvědčují
jeho neoby,čejně vyspělou schopnost visuální, kterou
v básních i v cestopisech opětovně projevil klasickým
líčením slunečního východu a ledovců, jitřního moře
r vlašské pěštěné přírody. Avšak, co dovedl KolláÍ"
~entokráte pověděti o podstatě Husovy osobnosti, co
J> jeho významu historickém, co o jeho vztahu k
češ
'\:ství a slovanstvÍ přítomnému? Nic, pranic význačného
,neb osobně rázovitého - Hus a husitství zůstali
bás'níku »Slávy dcery« pouhými historickými fakty, jichž
nedovedl proměniti ~pTodné- molívy lynckého ~oŤení.
A tak v d~jinách české poesi~_Q._hu§.g~tVí má Jan
Kollár sotva;Ýzn;~nějšim:ist~ než Anto~ín j~os,Jav
Puchmajer, skladatel »Písně na
JanaŽižkuzlrocnova«-;neo František Ladislav čelakovský, auktor
ba
lady »Pro~op H~iý«:":"'"
-
Teprve r. ~kdy básnická činnost Kollárova již
trvale byla uzavřena, shlédl básník cestou do Švýcar
a do I talie Kostnici, kterou byl před 12 roky opěvoval
Zkušenosti~ytil po třech letech v zlomkovitém
~~~!opise druhém«. Na rozdíl od první sV'é pouti do
horní-UiHe-zapHrodními utěšenými dojmy,
uměleckými památkami a pochybnými slovanskými
starožitnostmi, vystupuje tu Jan Kollár jako typkký pastor,
cestující s dvojctihodnou paničkou a ctnostně
vychovanou dcerk,ou, ovzduší společenské důstojnosti a
rodinné kázně pl'Ovází jej vytrvale a ustupuje pouze
tehdy pravé náladě básnické, když Jan Kollár sám se
hrouzi do úchvatné velebnosti alpské přírody, kterou
teprve nyní' pochopil »jako samorostlý nebetyčný oHM
božfvšemohoucnosti«. Ač Kollár cestuje vyzbrojen
důkladnými znalostmi historickými, a stále jej provází
dobrý výtvarný vkus, libující si hlavně v dílech vrchol-