po březích Severního moře s Mílkem zavádí básníka
také do Amsterodamu a Naardenu, kde s náručím
holandských tulipánků vykonál Kollár vděčnou
pobožnost u h~1?_llKomenského, ale náhle při vtoku Rýna
do moře upoutá pollted)eho neobyčejný zjev: krvav)'
popel barví celé Německé moře, o čemž vykládá
holandský rybář poutníkům, že od té doby, kdy vržen
Husův prach do Rýna, planou jeho vody od Kostnice
až po ústí červcem. Nyní vyprav~ se Mílek s básníkem
na lodi proti proudu Rýna až do samé Kostnice, kde
jiskry a plameny sršící od Husovy hranice zažíhají
neuhasitelně celý obzor a páJí. i tělo poutníkům, kteří
odtud prcha1jíi do Řezna, vězení to Rostislavova.

Není nesnadno rozpoznati básnickou konstrukci
tohoto malého cyklu znělek. Obsahově mají dosti
důležité místo ve zpěvu druhém, nadepsaném nyní »Labe,
Rén, Vltava«, převádějíice slovanské poutníky od vod
severoněmeckých, -jeviště to zhouby Pobalťé!.!).J!J._.I!t~
Kostnici, Řéznoa NorímoerkdoČ~~hj-podivnou
klikátin~-tét~-~~~t);,"-kt~~~~"";30~i~t~~h~nal pouze z knih,
vykládá Kollár dosti násilnou dialektikou. Pomáhá si
při tom čistě učenými asociacemi, Komenský - Hus,
ústí Rýna - Kostnic·e na Rýně, a neš'etří valně logiky
náiorové"Iceslus·-MílK:em-'koná dílem na lodi, dílem
ve vzduchu). Neznaje naprosto míst, která opěvuje
(Naardenu, Kostnice, Řezna), musí se spokojiti
pouhými historickými narážkami a nedovede vzbuditi
představy měst líčených - jak namáhavá, učenecká,
neživá poesie, spíše repetitorium vlasteneckých dě'jin
než básně vznícené ohněm skutečné inspirace! Přes
t10 i zde chvílemi proniká Kollárovo básnické
posvěcení: oba děsivě mohutné obrazy, moře do krvava
zbarveného »jako ranní zoře ruměnec když kryjeře-