slováckém pomezí v společných dílech, povídkách Bavlnkovy ženy (1897)
románové kronice Rok na vsi (1904) a dramatě Maryša (1894). Jan Herbe~
(* 1857), vynikající pražský novinář, vyvrcholil své obrazy ze života
slováckého lidu na Moravě románovou kronikou Do třetího a čtvrtého pokolení
(1892 a 1907). Josef Večeřa (1856-1883), vzbudil naděje obrázky z lidového
života z okolí brněnského. Viktor Kamil Jeřábek (* 1859), napsal vedle
maloměstských povídek z rodné Litomyšle řadu novel i románů z okolí brněnského.
Jožka Úprka (* 1861), vynikající malíř slováckého lidu a kraje skvělých
barev. Leoš Janáček, viz níže řeč III. Ozef Kalda (1871-1921), zachytil vedle
J. M. Slavičinského v drobných obrázcích nejlépe povahu i řeč moravských
Valachů. Otakar Bystřina (vl. Ferdinand Dostál, * 1861), svěží humorista
hanáckého lidu. Ondřej Přikryl (* 1860), prostějovský lékař a buditel, užil
v řadě písní rázu ohlasového se zdarem hanáckého nářečí. Hanakismy, slova
a obraty převzaté z mluvy hanácké, lachismy, z nářečí lašského na Moravě
a silesismy z dialektu lašského ve Slezsku. F. S. Procházka (* 1861), pražský
spisovatel a redaktor, přimkl se k rodné půdě hanácké, hlavně v Písničkách
(1898 a 1901) a v eposu Král Ječmínek (1906). Lysá hora nejvyšší vrch
slezských Beskyd, 1325 m, často uváděná v Bezručových Slezských písních.
Leandr Čech (1854-1911), profesor v Telči, posléze ředitel v Novém Městě
na Mor., vynikající kritik a dějepisec literární. N. V. Gogol (1809-1852),
ruský romanopisec a dramatik, dospěl od maloruské romantiky k realismu
společensky satirickému, který jest stupňován až do fantastičnosti a nad to
podmaňuje svým zdravým humorem. J. S. Turgeněv (1811-1883), mistr
dušezpytného společenského románu ruského, v malbě přírody i kresbě postav
nedostižný; oba silně působili na vývoji románu českého od let 70. Hipolyt
Taine (1828-1893), filosof, kritik a dějepisec francouzský, měl mocný vliv
na názory o dějinách a umění celé Evropy od let 80. František Bílý
(1854-1920), vynikající školský pracovník na Moravě i v Praze, podal cenné
práce kritické a literárně dějepisné. FrantiJek Táborský (* 1858), rodák
z Bystřice p. Host., český básník, překladatel a kritik umění výtvarného.
Syn slezského buditele. Otec P. Bezruče, slezský profesor Antonín Vašek
(1829-1880), byl pronásledován pro důkaz o podvrženosti rukopisů
Královédvorského a Zelenohorského.

Josef Merhaut (1863-1907), rodák z Hořovicka v záp. Cechách, působil jako
novinář v Brně a zachytil zvláště v románech Andělská sonata (1900)
a Vranov (1906) ducha české společnosti brněnské. Josef Holý (1874-1928),
rodák z Jičínska, ztrávil mužná léta jako profesor v Brně a vynikl hlavně
lyrickými i epickými ohlasy písní lidových. Stanislav K. Neumann (* 1875),
rodák pražský, vynikající básník a novinář, vytěžil ze svého brněnského
pobytu hlavně skvělou knihu lyriky Kniha lesů, vod a strání (1914). Jiří Mahen
(vl. Antonín Vančura, * 1882), rodák čáslavský, novinář, dramaturg a
knihovník v Brně, měl hlavní úspěchy jako divadelní básník. Rudolf
Těsnohlídek (1882-1928), rovněž rodák čáslavský a novinář brněnský, podal
kromě jemné přírodní lyriky rázovité, humoristické obrazy z Brna a jeho
obvodu.

Božena Benešová (roz. Zapletalová, * 1873), přední žijící spisovatelka česká,
vystihla duši moravského kraje hlavně v románě Clověk (1920) a v první části
válečné románové trilogie Úder (1926), před tím již v řadě jemných
psychologických povídek. V románové skladbě poslední, míní se román Clověk.
Růžena Svobodová (roz. Čápová, 1868-1920), narodila se jako dcera českých
rodičů v Mikulovicích u Znojma, ale přestěhovala se jako dítě do Prahy, kae
trvale zakotvila. Uvedené dvě knihy jsou ovocem jejích pobytů
prázdninových. Bláznem v Kristu nazval se italský středověký mystik a básník
Jacopone da TodL Jakub Deml (* 1878), kněz a náboženský básník mo-