Bernolákovští separatisté, stoupenci jazykové odluky slovenskc:, \'edení
jazykovědcem Antonínem Bernolákem (1762-1813), jehož hlavní činnost spadá <Io
konce 18. věku. Štúrovští separatisté obnovili To 1844 jazykový rozkol
Slovenska na hlubším myšlenkovém i mluvnickém základě než Bernolákovci;'
vedl je vynikající slovenský vlastenec, publicista ,a spisovatel Cudevít Stůr
(1815-1856). František Trnka (1795-1835) a Vincenc Zák (Ziak, 1797-1867)
vzbudili v 30. I. mluvnickými pracemi, snažícími se o jazykový rozkol, na
Moravě rozruch, v Čechách odpor, vedený Palackým. František Cyril Kampelík
(1805-1872), zasloužilý národní a hospodářský buditel národní. Alois Vojtěch
Šembera (1807-1882), profesor v Olomouci, v Brně a ve Vídni, vynikající
historik, literární dějepisec a gramatik. Dějoprázdná Morava, viz Slávy dceru
zpěv II., zn. 130. Cyklická koncepce, věrní přátelé z mládí, maliř Mikuláš
Aleš a spisovatel Alois Jirásek, pojali již v době studií plán oslaviti minulost
svého národa řadou uměleckých děl pojících se v jednotný celek. Aleš
uskutečnil záměr cyklem kreseb Vlast a 2ivot starých Slovanil., Alois Jirásek zvláště
románovými skladbami z doby husitské, pobělohorské a obrozenské.
Velkomoravské sny, ze vzpomínek na Velkomoravskou říši IX. stol. vznikaly tužby
učiniti Moravu jádrem samostatného státu českoslovanského. Cyrilometodějské
nadšení. Tyto sny rázu politického čerpaly náboženskou a kulturní posílu
z významu, jakého se oběma bratry soluňskými dostalo Moravě v stol. IX.
Slavjanofilská příchut, t. j. české samostatné ohlasy nábožensky a
národněpolitických snah ruských o vil.dčím postavení Slovanstva ve vzdělanosti, ale
i politice světové. František Sušil (1804-1868), moravský kněz, bohovědec
a spisovatel, dlouholetý vil.dce literárního života na Moravě, proslul spíše jako
sběratel lidových písní, než jako pil.vodní básník a badatel o otázkách
filologických.

František Matouš Klácel (1808-1882), augustinián a profesor brněnský, přítel
B. Němcové, vynikl jako filosof. Jan Helcelet (1812-1876), lékař, pak
profesor v Olomouci a v Brně, publicista a buditel moravský, rovněž přítel
B. Němcové. Špilberk a Cejl, vězení brněnská. Mnoho pokojíků, narážka na
Havlíčkil.v ironický výrok ze Křtu sv. Vladimíra (zpěv IV.): "na Spilberku,
na Kupfsteině mnoho pokojíkil.". "Z času za živa pohřbených", označení
politicky i národně beznadějné doby let 50., podle Nerudovy stejnojmenné mladistvé
básně v Knihách veršil.. Miloslav Hýsek (* 1885), profesor české literatury na
Karlově universitě v Praze, získal si svými díly, zvláště knihou Literární Morava
v I. 1849-1885 (1911), velké zásluhy o prozkoumání dějin moravské
literatury. Aleš Balcárek (1840-1862), nadějný lyrik mladé Moravy let 60.
František Jaroslav Kubíček (1838-1865), svobodomyslný brněnský novinář a
satirik let 60. Jan H ollý (1785-1849), míní se jeho velké epické básně
Svatopluk (1833), Cyrillo-Metodiada (1830) a Sláv (1839). Mistralova Mireid,
Básnický a jazykovědný obnovitel literatury proven~álské, Frederi Mistral
(1830-1914), vytvořil v básni Mireio (1859, do češ. přel. S. Bouška), vzor
moderního eposu idylického, kotvícího v pi'tdě domova a duši lidu.

Pfíznačná slava Svatopluka Cecha z básně Moravě v Jitřních písních (1887).
František Bartoš (1837-1906), profesor, pak ředitel v Brně, význačný národní,
školský a literární buditel, vynikl hlavně pracemi z oboru mluvnictví (skladby,
brusičství a dialektologie), studiemi národopisnými i sběratelstvím, zvláště
v oboru lidové písně.

Václav Kosmák (1845-1898), kněz, novinář a spisovatel moravský, byl
mistrem realistické kresby života a mravů na moravském venkově. Antoš
Dohnal (vl. Leopold Hansmann, 1824-1863), brněnský novinář a spisovatel,
položil v době B. Němcové svými hanácký~i pov}dkami z okoli
Kro.~ěříže základ k lidové povídce moravské. BratřI Alozs (1861-1925) a Vilem
(1863-1912) Mrštíkové zpodobili kraj a lid moravský, hlavně na hanácko-