pozbyli. Ale v jeho tmavých modrých očích bude psána
bolestná odpověď: Stojím v bráně ráje ztraceného.

Jak daleká to perspektiva pro vás! Jak malá jenom
pravděpodobnost, že budu ještě jejím svědkem! Dnes,
několik dnů po skonu Jiřího Wolkera, jest čas na cosi
jiného: na dík za to, co vykonal pro vás, a čím bude
vašemu dalšímu vývoji, i na prostý pozdrav, s nímž kladu
také za sebe palmovou snítku na jeho čerstvý rov: Ave,
anima pia J,tque candida!