dozrajete, poznáte, že jsou ještě jiné křivdy a žaly, lásky
nevyužité, srdce navždy odsouzeného k samotě, idealismu,
jenž působí bezděky zlo; ach, kdo by vypočítal to vše, od
čeho není a nikdy nebude léku sociálního? Že by to byl
právě Jiří Wolker před vámi všemi pochopil, dokazují
nejlepší čísla "Těžké hodiny": to nejsou jenom tragedie
ztvrdlých rukou, ale také poraněných srdcí, nikoliv
prázdných dlaní, nýbrž neukojené touhy po vyšším štěstí,
ne msty, ale bolesti vykupitelské. Též pro Jiřího
Wolkera - v "Hostu do domu" především básníka
Betlémazemřel Ježíš na Golgotě, aby posvětil bolest, utrpení,
oběť; zní-li z první knihy žehnání: "Nechte maličkých
přijíti ke mně!", slyšíme z druhé blahoslavenství těch,
kdož trpí protivenství pro spravedlnost.

Neměl toho prožíti jenom duchovně, musil to protrpěti
sám na sobě. Poslední měsíce jeho života byly cestou
křížovou. Umíral chorobou Hlaváčkovou, Novalisovou,
Laforguovou, která hned zjemňuje smysly pro svět již již
prchající, hned klame srdce marnými nadějemi, hned
uvrhuje bytost na dno jasnovidného zoufalství. Nevíme,
co by byl ještě vykonal; cítíme pouze, že jeho poslání
není dovršeno, byť snad v budoucnosti jest mu souzeno,
aby se proměnil v bytost symbolickou.

Dnes nad Jiřím Wolkerem pláčete, jednou snad budete
mu záviděti, jako kmetný Goethe oslovil svého Werthera:

"Ty - k smrti určen, já - bych žít se vrátil: tys napřed
šel - a málo jsi jen ztratil." Život nenaplňuje jenom,
život i vyvrací. Až poznáte, že se žádné vyplnění nerovná
touze mládí po velikosti, že síly jedné generace nestačí,
aby vývoj byl jenom poněkud posunut, že nejkrásnější
idea hyne v kompromisu, prostřednosti, všednosti,
zasteskne se vám po mladých letech, a jako jejich ztělesnění
vstoupí vám do cesty jasný a čistý eféb s plamenným

v I I t h Z b VI I d V

mecem v ruce a s plsnl na r ec. a USl vam sr ce, az
po
znáte, že má rysy Jiřího Wolkera, a pomyslít~ si snad,
že vám na chvíli alespoň vrátí to, čeho jste nenávratně