pectví plně a rozhodně a stejně plně a rozhodně se chystal
vyžít své jinošství a mužství. Na rozhraní stojí jeho druhá
kniha, případně napsaná "Těžká hodina", opravdu dílo,
v němž trpce sládne krev, a bolestně se chvěje hrůZa
porodních bolestí nového člověka a nového sociálního řádu.
Již v první jeho sbírce sluje jeden oddíl "Ukřižované
srdce" takřka odpovědí na půvabný sensualismus
předchozích čísel; jako Faust má v duši po tragedii
Markét
V· v v k t' v l' d t A v k TV vk' h d' V" h

cme vsec u ryzen 1 s va. vsa v" ez e o me se o

tato trýzeň již nechápe, nýbrž se přímo do něho
přelévázření subjektivní jest v duchu nové estetiky zrušeno, aby
ustoupilo napiatému úsilí o objektivaci básnickou a o
sociální integraci. Byl-li Jiří Wolker dotud lyrickým
strůjcem prostičkých a oduševnělých zátiší, stává se nyní
básníkem epickým. Obnovuje sociální baladu, jak ji u nás
po prvé vytvořil mladý Neruda, ale podle své tendence
a mocí své prosté názornosti činí ji přístupnou i prostému
čtenáři a zároveň jí dává širší dech, roz,sáhlejší výstavbu,
jako by chtěl, aby se její žebra, podepřená o pilíře
hluboce zazděné do lidského hoře, klenula až do vzduchu
metafysického. Kde jeho druzi, vyznávající s ním
kolektivismus a proletářský mesianismus revolučního přízvuku,
psali veršované programy a nesouvislé invektivy s
obrazovou neb rétorickou přízdobou, dovedl Wolker vytvořiti
postavu a děj, figuru a příběh, zhuštěnou tragedii, v
nejpožehnanějších chvílích inspirace i s obzorem
visionářským.

Pravda, Wolkerova koncepce lidského utrpení byla
dobrovolně zúžena ve smyslu socialistického programu na
bolest a bídu dělníka a proletáře, z níž se činí výhradně
vinným dnešní hospodářský řád. Celé vaše pokolení
přezírá krátkozrace a v meliorismu příliš zjednodušujícím
žaly a strázně, které nejsou vázány jenom výrobními
a hmotnými podmínkami a kterých by neodstranil přesun
majetkový a mocenský, i kdyby nadal proletáře půdy
a práce plnými právy a ještě vyšší politickou mocí. Až