snadno dosažitelnými-je-li klasičností soustavné a
promyšlené úsilí o dokonalost, nebyl z naší mladší generace
nikdo větší měrou básníkem klasickým než Ty.

Byla léta, kdy se zdálo, že jsi vůbec opustil poesii. Vrátil
ses k ní mužný a vyzrálý. Nebylo ti již pouhým
dobrodružstvím smyslů - řešení záhad postoupilo v popředí
Tvého básnického zájmu. Ale nechtěl ses dobrati
tajemství cestou logického poznání; filosof melodický, jsi
záhady prožíval, jimi trpěl, na nich rostl; ony jevily se Ti
sterými obrazy světa viděného zcela nově, ony
vybavovaly v Tvém nitru rytmické řady, tak původní a
nebývalé, že se nejednomu z vrstevníků zdály arytmií.

Zde pod thují, vyrůstající z hrobu otcova, zpívala k Tobě
smrt, zvouc Tě "z bytí v nebytí, v tmu z jasu, z krátké
lži v kraj pravdy, svobody, věčna". Na alpských
;vrcholech přistupovalo k Tobě zoufalství se slibem zmaru. Ale
Ty jsi odmítl smrt, zavrhl zoufalství - rozhodl ses pro
život, jenž Ti byl spojením s Bohem. Nikde jsi necítil
prudkého varu života mocněji než tam, kde síly do sebe
narážejí, kde lidská vůle se brání mechanickému osudu,
kde plná, odpovědná svoboda tvořícího umělce
překonáváhmotu, jež láká rozkoší a radostí od úkolu, nad
štěstí vyššího. Podobenství tohoto mravního poznání
chápal jsi v zápasu o božství na Golgotě stejně jako
v řeckém mythu, jehož plastická krása mocně mluvila
k Tvé klasické duši. Jasnému světu řeckých bohů a titanů
platil poslední Tvůj veliký čin básnický, zároveň lyrický
i dramatický, jímž jsi dobyl Národního divadla. Ale
běda: jako Faethon, syn boha slunce, odvážný jinoch
sražený na prahu mužství za to, že vznesl se k hvězdám,
měl jsi poznati na Sobě tragický smysl slov:

Nad život vyššího je cos: za velkost a krásu smrt!

Právě, když ses odvážil věřiti, že jsi dospěl hladkého
plodu a že krásnější nežli Tvůj květen jest věčný Tvůj
uzrálý podzim, padls pádem FaHhonovým. Kde jsou