III. LEOŠ JANÁČEK

Promluva děkanská při jeho promoci čestným doktorem
filosofie na Masarykově universitě v Brně

dne 28. ledna 1925.

Vaše Magnificence, slovutný pane rektore!

Ve sváteční den naší university předstupuji jménem
profesorského sboru filosofické fakulty před Vás s prosbou,
abyste předsedal významné slavnosti našeho vysokého
učenÍ. Dnes po prvé propůjčuje podle starodávného
a ctihodného zvyku akademického Masarykova universita
v Brně hodnost čestného doktora muži, který si dílem
i působením získal velké zásluhy o národní vzdělanost
a tak se přičinil stranou života universitního o to, co ctí
a sleduje vysoké učení jako svůj svrchovaný cíl. Jsme
šťastni, 'že jsme tuto závažnou poctu mohli vznésti na
osobnost, která po celý svůj požehnaný věk slučuje
s uměleckým nadšením hlubokou opravdovost mravní,
s vysokou úrovní hodnou světového fora jadrný a zemitý
svéráz domova a, co jest snad nejvzácnější, s tvůrčím
úsilím hudebního mistra razícího umění nové dráhy,
badavý důmysl sběratele, teoretika a učence dovršujícího
důstojnou tradici domácí.

Je to Leoš Janáček, jež si dovoluji tuto Vaší Magnificenci
představiti.

Rodák z Hukvald na Moravě na rozhraní kmene
valašského a lašského, souvisí Leoš Janáček s půdou svého
kmene a kraje snad ještě těsněji než oba geniální
tvůrcové české hudby, Bedřich Smetana, syn rodu
východočeského a Antonín Dvořák, rodák ze středních Čech na
stoku Vltavy a Labe. Moravský mistr, který ~astěji ve
svém umění stanul jinde než oba tito navzájem opět
různorodí geniové, cítí dnes v perspektivě dovršeného
života svou souvislost s nimi, a jest to v jeho duchu, po-