romantikou olomouckou. S' pohnutým úsměvem hledím
zpět na chvíli, málem před čtvrtstoletím, kdy orgán
moravské kritiky "Literární listy" přijal pohostinu mou
první studii kritickou o moravské spisovatelce Františce
Stránecké: z domova přinášel jsem si živé vztahy k
slovesné tradici, za studií zasvětil jsem se celou duší snahám
kritickým. Spojením tohoto dvojího prvku, dějepisného
i kritického, tradičního i estetického teprve vzniká
dokonalá věda o literatuře, pro jejíž rozkvět působiti jsem
netoliko úředně povolán, ale i ze vší mysli své, ze vší síly
své toužím.

Věda o literatuře? Toto heslo nezní příliš vábně, a ani
vám ani mně by nestačilo k vyplnění života. Dovolte,
abych zde slavně slíbil, že chci tu učiti také tomu, co
vysoko stojí nad vědou o literatuře, myslím lásku ke
krásnému písemnictví, lásku k umění, lásku k poesii.
Přeji si ze srdce, aby tato láska spojovala trvale mne
s vámi.