dála se pod heslem realismu. Jeho počátky, jež měly
ráz podstatně naukový, spadají do období českého
vědeckého obrození v 80. létech, přivozeného obnovou
české university pražské. Tehdy nabyly nové podoby
také oba obory, jež vždy vlivně zasahovaly do
národního i slovesného života, jazykověda a dějezpyt: onu
postavil klidný klasik vý"Vojeslovného výkladu Jan
Gebauer na široký základ srovnávací, tento naplnil
vybroušený mistr detailní kritiky Jaroslav Goll hledisky
západoevropskými. Ideový o bsah českému realismu dal
filosof T. G. Masaryk, který dříve než se věnoval
politice, v níž se stal osvoboditelem národa a tvůrcem
Ceskoslovenského státu, zasáhl do národního života
zvláště účinně jako vědecký organisátor a jako kritik.
Po spisovateli žádal tento obdivovatel velkých ruských
románopisců vyhraněný světový názor a živý vztah
k mravním otázkám přítomnosti j povzbuzoval ho, aby
oprostě se od umrtvujícího historismu, studoval
skutečnost kolem sebe á nepřijímal předsudků,
posvěcených sebectihodnější tradicí; proti umělecké hře a
diletantskému rozkošnictví zdůrazňoval mravní
opravdovost básníka, jenž se nesmí vyzouvati ze všelidského
úkolu nové doby , totiž z organisovaného úsilí o sociální
spravedlnost. Tyto požadavky znamenaly převahu
stanovisek obsahových a názorových nad
kriteriformálními, cenily na spisovateli více umění pozorovatelské
než tvořivou obraznost, stavěly krásné písemnictví do
služeb sociálních tendencí a mravní výchovy. Nebyly
ovšem novinkou, ježto láska ke skutečnosti provázela
české písemnictví ode dávna, a zájem o společenské
problémy byl básníkům uložen již Nerudou, ale
působily nyní velmi mocně, ježto se shodovaly s celkovým
ovzduším evropským a byly s krásným zápalem
hlásány osobností nevšední: mužem světového rozhledu,
jenž neomylně cítil naléhavé potřeby vlasti, idealistou,
který žil a myslil v dorozumění se starou tradicí
českých dějin a zároveň hleděl do budoucnosti,
kritikemfilosofem, pod jehož zdánlivým rozumovým chladem
se tajil oheň tvůrčího úsilí.

Mezi spisovateli, přijavšími Masarykovy zásady za
své, není mnoho básníků, a i ten, kdož z nich prokázal