Z bájí, legend, dějin, bez obmezení látkového; některé
zlomky mění se v eposy, jiné v tragedie a komedie j
hranice mezi epikou a meditační lyrikou není nikde
vytčena j silně nanášené barvy a hlučný živel řečnický
zdůrazňují stanovisko básníkovo, který nad svým
dílem stojí s vědomím závazného úkolu.

Ale vedle tohoto honosného křídla někdy faustovské,
jindy donjuanské, nejčastěji však moderně liberalistické
a vývojově optimistické ref1ekse Vrchlického šumí v jeho
díle peruť druhá, vzdušnější, důvěrnější, prožitější: jeho
lyrika. Po vnitřním ozdravení básníkově zaznívá teplá
a silná melodie na počest moře a lesů, milostného i
rodinného štěstí, myšlenky a umění, dodávajíc antické a
renesanční radosti ze života přízvuku čistě moderního.
Vedle písně pěstuje lyrik Vrchlický umělé, ano
vyumělkované formy románské, svrchovaně vhodné pro
vyjádření zasvěcených chvil životních, jež vyzlati'a
estetická kultura, zvláště v sonetu dosáhl virtuosity. Ale
vyzrávajícímu muži·básníku nepřinášel život pouze blaho,
požitek a hru; jeho milostné a manželské sny o štěstí
byly krutě ztroskotány; poznání a umění podávaly
zatrpklé plody; v samotě duševního dělníka a v
přemítání o smrti ukázalo se vše dosažené i dosažitelné
malicherným. Optimista se zříkal slova, chvaloř ečník
života se rozdíral sám v přísném sebezkumu, kulturní
rozkošník učil se pokoře. Písňový zdroj však zvonil
nadále a to postupně čistší melodii, zbavenou řečnických
příměsků i prvků převzatých z ciziny. Právě poslední
lyrická díla Vrchlického okouzlují spanilostí citovou a
výrazovou - někdejší žák antiky i románského umění
mluví z nich nikoliv již k smyslům, nýbrž k srdci onou
něhou lásky a soucítění, rozšířenou na celé lidstvo, ano
na veškeru přírodu, která bývá ne neprávem
prohlašovánaza znak povahy slovanské.

Jaroslav Vrchlický, jehož díla tvoří značně rozsáhlou
knihovnu, kde vedle poesie a překladů všech
básnických druhů jest zastoupena i literatura kritická, a kde
jako podružný oddíl nacházíme též povídkovou prosu,
znamená více než J)ouhý jednotlivý zjev - jest to celá
literární kultura. V něm se splnil slovesný program
Jungmannův, jím bylo domyšleno Nerudovo heslo umě-