však od nejstarších dob pouze do nastoupení rodu
habsburského na český trůn. Neunavného sběratele a
důmyslného kritika doplňuje mistr dějepisného podání,
skvělý to vypravěč událostí i psychologický
karakteristik jejich strůjců í s nimi jde ruku v ruce umělec
komposice a pravý klasik klidného a mohutného slohu. J
estlíže oddíly o nejstarších dějinách pro romantičnost
názoru a nedostatek střízlivé kritiky zastaraly,
zachovávají si vrcholné a do široka rozpředené partie o
husitství a Jednotě bratrské stále svou cenu. Celistvosti
dodává historické skladbě Palackého názor filosofický,
velmi jasně a důtklivě vyjádřený. Dějiny národa
českého nejsou shlukem náhod, mechanických sil a
hmotných podmínek, nýbrž uskutečněním plánu božského.
Od pradávna zápasí v nich Slovanstvo, nositel svobody
a humanity, s Germánstvem, představitelem hmotné síly
arozpínavého násilí; od husitských dob přistupuje ktomu
konflikt svobodného poznání církevní a státní autority.
Jest možno pochybovati, na které straně spatřoval
Palacký budoucí vítězství? Nemohl považovati svůj úkol
za skončený, když ve svý<::h dějinách dával národu
probuzenému životní bibli. Muž mravní rozhodnosti a
tvořivé' vůle, jakým byl Palacký, přirozeně přešel od
historie také do politiky, jakmile poměry k tomu dopustily.

Tato možnost nadešla roku 1848, když revolucí padlo
staré absolutistické Rakousko, a když zasvitla, alespoň
nakrátko, možnost konstitučního života
na'Parlamentním základě. Palacký ne zcela šťastně odsunul
důsledný program státoprávní a pracoval ke zfederalisování
Rakouska podle zásady národnostní í veden byl při
tom nadějí, že nyní bude možno provésti austroslavism ;
v tom směru se vyslovil také velký slovanský sjezd
r. 1848, kde slovanství vystoupilo již jako síla politická.
Byl v politice nemenší autoritou než v literatuře a vědě
a požíval obecně čestného příjmení "Otce národa".
Dostalo se mu zvláštního štěstí, že jeho politiku šířil
v lidu vysoce nadaný spisovatel, zakladatel českého
novinářství, Karel Havliček, jenž vždycky udeřil na
pravý tón, ať jadrným politickým výkladem působil
na-soudnost lidového čtenářstva, ať voltairovským
vtipem satirikovým, neš~třícím ani státních ani církevních