cenným pramenem. pro poznání poměrtl"L otlé doby,
Po stopách Jana Husi dbali husité o náboženský zpěv,
který vedle čtení a výkladů bible se stal jádrem jejich
bohoslužby a byl po stránce hudební i slovesné
doveden k velké dokonalosti: z ničeho nevane k nám
dodnes tak uchvacujícím vichrem drsný a hrdinský
husitský duch jako ze sborové písně táborské "Kdož jste
boží bojovníci", která pravděpodobně souvisí s
osobou samého geniálního vůdce husitského, slepého a
vznešeného Jana Žižky z Trocnova - smysl pro
přísnou vojenskou kázeň, neohrožená statečnost bitevní
jsou zde sdruženy se starozákonní důvěrou v Boha a
s ryze křesťanským nadšením pro statky duchovní.

Když se již učení táborské a s ním válečná moc
husitská neodvratně rozkládaly a upadaly, domyslil v
samotě českého venkova hloubavý sedlák, jihočeský
krajan Jana Husa a Tomáše ze Štítného, Petr Chelčický,
vůdčí zásady a záhady české reformace, podrobil je
příkré kritice a došel <;!ůsledků, které sice popíraly
životní praksi husitskou, ale zároveň tvořily základ pro
nové útvary duševního i mravního života v Čechách.
Třebaže neznal valně latinsky, a neprošel tudíž
studiem akadémickým, 9svojil si Petr Chelčický přece
všecek myšlenkový kvas, cizího i domácího původu,
který znepokojoval od počátku XV. století Čechy;
s prudkým radikalismem a se sklonem geniálního
primitiva zjednodušovati vše, dobral se krajních důsledků
úsilí reformačního a ztlumočil je drsným, ale mohutným
slohem mísícím rozbor bohoslovný s časovou invektivou
a praktickou filosofii s demagogickým kazatelstvím.
Zcela rozhodně zamítl veškerou tradici i organisaci
církevní a vymáhal návrat k apoštolskému zřízení, při
. čemž jako o jedinou autoritu se opíral o bibli, pojatou
značně racionalisticky. Nezastavil se u náboženství a
u církve, nýbrž podrobil svému zdrcujícímu úsudku
starokřesťanského supranaturalisty také stát a
společenské zřízení. I zde osvědčil svůj selský radikalism:
odsoudil středověké rozdělení na stavy, popřel
oprávněnost královské moci a státního zákonodárství, stíhal
nedůvěrou kupce, úředníky a připouštěl, že pouze ruční
práce rolníkova na vesnici jest povoláním bohumilým.