lastického i mystického bohosloví universifního a
školený důmysl dialektikův se smyslem pro praktické
pot.řeby životni. Když se vrátil z Prahy na svůj zděděný
stateček, oddal se spisovatelství náboženskému,
objímaje stejně metafysiku a dogmatiku křesťanskou jako
mravovědu. Ale nepsal proučené odborníky vědeckým
jazykem latinským, nýbrž pro své děti a pro lid
vzornou a bohatou mateřštinou, jejíŽ byl mistrem,'a třeba
že tento neslýchanýčin laický budil pohoršení u
theologů, hájil důsledně přesvědčení, že obecný člověk má
býti i o nejvyšších věcech poučován ve svém rodném
jazyku. Tato zásada o zlidovění bohosloví spolu s
přísným rozhorlením mravním činí Tomáše ze Štítného,
který bývá též, a to právem, nazýván otcem české
filosofie, skutečným předchůdcem reformace česk\?,
třebaže dogmaticky se konservativní zeman ani o vlas
neuchýlil od věrouky církevni.

Na konci života Tomáše ze Štítného se již na všech
stranách ozývalo hnutí reformační, čerpajíc zápalnou
látku z nejrůznějších stran a zasahujíc všecky stavy
národa. Mravní rozhorlení a chiliastické vytržení
lidových kazatelů bylo bouřnou předehrou j z Francie
doléhaly ohlasy kritického úsilí bohoslovců pařížských o
obrodu církve j z Anglie přineseno bylo do Cech
odvážné učení Johna Wyclifa o církvi a došlo na
universitě pražské neobyčejné pozornosti; ve vrstvách
selských i drobného měšťanstva šířil se odpor proti
znemravnělosti kněžstva a vyšších stavů vůbec. Stejně
pronikavá jako neúprosná kritika církevní tradice, kterou
podnikl odvážný myslitel bohoslovný Matěj z Janova
a z níž odvozoval požadavek důsledného návratu k
a{>oštolskému křesťanství, nenašla žádoucího ohlasu.
Teprve Jan Hus dovedl učiniti z otázky reformace životní
problém celého národa, když rozpravy o věcech víry
přenesl s universitní katedry do lidu a když své
stanovisko" zpečetil smrtí mučednickou.

Jan Hus byl větší spisovatel než bohoslovec. Jako
universitní učitel, jenž si získal nesmírnou popularitu
úspěšným krokem o znárodnění vysoké školy pražské,
přidržoval se běžného realismu a spojil jej bez obtíží
s radikalismem Angličana Wyclifa, v jehož nauce do-