PŘEDMLUVA

Podnět tohoto stručného nársu byl zcela příležitostný.
Ministerstvo zahraničních věcí Československé
republiky pojalo v době příprav k letošnímu sletu
všesokolskému záměr, informovati o české kultuře cizince, kteří
v míře tak hojné v Praze i za hranicemi vztahovali
dychtivé ruce po zprivách o našem životě. I obrátilo
se k učencům a spisovatelům s žádostí, aby napsali ze
svých oborů zhuštěné a zaokrouhlené studie, jež v
překladech do světových řečí měly býti souborně vydány
jakožto malá encyklopedie vědomostí o naší republice
a našem národě. Pokud vím, přání ministerstva bylo
včas vyhověno, ale k překladu dodaných prací a
dokonce k jejich publikaci do konce června nedošlo.
Patrně náš zahraniční úřad má za vhodnější dodatečně
vnucovati lhostejným cizincům pomůcku, kterou bylo
možno podati v pravou chvíli vnímavým a ochotným
hostům. Či soudí náš nejvyšší úřad diplomatický, že
jest i v oblasti kulturní zbytečno, aby západní Evropa
byla správně poučena o skutečných poměrech v
Ceskoslovenské republice? Nevyčkal jsem oficiálního výkladu
o těchto opravdových či domnělých důvodech, nýbrž
vyžádal jsem si svou studií nazpět a nyní jí podle přání
nakladatelova odevzdávám veřejnosti v původní
podobě.

Nebudiž tedy, prosím, zapomínáno, že byla původně
určena pro cizinu, která na nás hledí vskutku s ptačí
perspektivy. Nemínil jsem hromaditi jména, letopočty,
knihopisné jednotlivosti j užil jsem co nejvydatněji
obtížného práva vypouštěti a potlačovati vše podružné
a nepodstatné í nedbal jsem ničeho tolik jako toho,
abych co nejzřetelněji vypracoval log i k u v ý voj
ovou. Neskrývám si sám nedostatků svého nákresu a
na dva z nich upozorňuji výslovně jako na důsledky
základní osnovy přizpůsobené účelu spisku. O českém
dramatě, jež i s českým divadelnictvím mělo býti v
informačním díle vylíčeno samostatnou stati, se zmiňuji
velice skrovně a skoro jen nápovědmi, jsa si ostatně