Význačná katolická revue Rád, převedená nyni do nakladatelství Vyšehrad, pfináil v posledním čísle (V, 6) dva pozoruhodné Články máchovské, jeden od Jana Strakoše, druhý z pera Oldřicha Králíka. V onom se glosuje mohutná odezva přeneseni ostatku Máchových na hřbitov vyšehradský, tento se připíná k rozboru máchovského sborníku Praiského 1 lngulitického kroužku, ale obé studie Jsou zámerným doplňkem k literatuře jubilejního roku 1936, snažíce se býtl namnoze jejím korektl-vem. Jak kritičtěji! Králík, tak apodlktifr tějll Strako! staví v popředí svých nabádavých a jednostranných výkladů jednu otázku z máchovské složité problematiky a oba ji přisuzuji čelné místo: í 11 lačni poměr Máchův k č e 8 k é m u baroknímu básnictví. Souvislost tu dosti neurčité napověděl před lety essay Martenův, s velkou rozhodnosti a důkazy značně vratkými jl rozváděla nezdařená a při tom náročná kniha Vyskočilova, a zároveň se hy-potésa stala přimo dogmatem kritiků směru .katolického, opírajících se o některé dosti opatrné zmínky Vaiicovy I o značně zdrželivé závěry Bitnarova detailního zkoumáni a dovolávajících se také souhlasu Šaldova, obsaženého na různých místech splie tuMvých než průkazných. Jan Mukařovský, hlavně v stati Listů pro uměni a kritiku, skrovněji v příspěvku sborníku Torso a tajemství, a I>. Čyževskij v rozsáhlém a závažném Ideologickém článku tamže prohloubili problematiku Máchovy baroknosti, kdežto Václav Černý ji přijímá v Kritickém měsíčníku s opatrnými výhradami. Otázka Mácha — barok, v starSim badáni máchovském vůbec nevyslovená a zřejmě se vynořivší ve spojitosti s novým zájmem o