sUiaIismuj ozvala-li se TIiě:kdy - tak v (M,sivě k'řečoviÍtém výkřiku mužské po[hIwVDJosti "Ha1Jucmování" - až miodlHehná touha po diuchovém vykoupen,í hož'stvím IZ ,okovů, Itělescllllst:ví, byla to jen chvilková reaik:ce čiv příliš IlJa:pia'lých. Nedůvěr,a, kite!liOU tehdejší Theer choval k his,torickým útvarům víry v Boha" číŠlf z pošklebku vrženého v nálaldolVé "Řečill'oci" \po ibooe:d.~kitinském chrámu: "Těžká je služba ilusí člověk,a'" Vyvésti nábožensiké cítění a myšlení ze vzduchoprázdné oMasH ma mých ilusí ,do zcela hezprostřední skruteČiUlosti, která netkví však v pouhém rlolzumovém ,přemítání a 1.1OHlko v abstmktní dumě bálsníkově, nýbrž je1slt prO'Hta íako :rua!éha.vý a ve své t,ragiceo'PtO'jný osud - foť vla:stní prog,toam Theer,ovy bá,snické :knihy, v níž teprve ~1.ašiel sebe !sama, sbírky "Úzk'ostí a n'ad\ěje", Neodvážil bych se však tlv'rditi, že již zde, v lyrických zpovědech pesimisty, z3:zděného posud do hrůz !hmoty a dia teskností vzpomínek, Vlane ,a proudií pos!vátný hoží dech, Bůh, po jehož žhoucím Isrdci básllIík p~ahne a jehož Me'r:no'l1 podstatu r;oizechvěn cítí v rytmickém 'S!Oll'zv,u!ku ,čtyř žÍJvlů, vY'P,mvuje k nčmu telprve 'svou ttajemnou a helzpečn10u poselkyni, Smrt, aby uká!zala mu, že i pro něho je'st prolst,řeno u jasné tahule hož'Í, jež vš:ak k!oná s,e Q;de n:a z.emi, ni1l,ži v kmij s'v'obody, v,ěčI1Ia", Vl a st,ní drama'tickou klrisi přináší teprve z.ávě,rečná báseň knihy, náboženský Damašek Theerův, "Monollog s11pnové noci". Vím, ž,e právě Otaikar Theer z ml:ad!ších nlašidh háisn'Íků hlásí Ise ne~méně k Máchovu myslHeJ.skémua umělieokému dědidví, a pře oe nemohu nevvslloviti myšh~