GOETIIE

K dyž před sto lety dospěla do Skotska zpráva o Goethově
smrti, napsal mladý hlasatel hrdinství, víry a Boha,
anglický spisovatel Tomáš Carlyle úchvatný nekrolog,
v němž Goetha jakožto osobnost básnickou i mravní staví
tváří v tvář věčnosti: Goethem, který jest mu pro sílu
ducha, pro hloubku vidění a pro odvahu spravedlnosti
skutečným věštcem, se začíná nejen nové údobí poesie, nýbrž
vnitřního života vůbec; velký nebožtík výmarský jest pro
Carlyla doslova mezníkem nové doby.

Zda a v čem měl pravdu Goethův severský vyznavač,
jenž zcela včdomě si přeložil podstatu svého milovaného
mistra z oblasti umění a přírodovědy do sféry výhradně
mravní? .Jak potvrdila jeho stejně odvážné jako velkolepé
proroctví naše doba, když se po dlouhé periodě lhostejnosti,
ano záští ke Goethovi váhavě a přece s tajenou důvěrou
vrací do Výmaru? Co trvá neotřeseno a naopak schopno
dalšího života a tvořivé podnětnosti z Goethova dějinného
poslání, ztělesněného jeho básnickým dílem, i dnes, kdy se

15