níky citáty z Písma k zápasu, jehož vítězství mělo znamenati
konečné osvobození od positivního křesťanství i od jeho
biblických předpokladů. Bylo to arciť hrubé neporozumění
myšlenkovému obsahu našeho náboženského hnutÍ, jenž byl ochotně
obětován i se svým jádrem, účinnou boholáskou, novodobé
humanitě, pokud značí úplný rozvoj rozumového a smyslového
lidství, neznajícího nad sebou zákona vyššího; bylo to vlastně
naprosté zřeknutÍ se bible a jejích bohoslovných ideálů, jež
našim předkům trvale zůstávaly živou skutečností. Byla to
svobodomyslná sekularisace duchovních statků, odkázaných
potomkům Husem, Chelčickým i Komenským, z nichž Svatopluk
Čech uznával a skutečně prožíval hlavně jen jejich význam
národní, jak po letech vyznal v básni "Dva zvony", zvučící na
oslavu Husovu a Jeronymovu právě jen chválou rodné řeči a
žízně po pravdě, nikoliv však hodnot křesťanských.

Dojista Svatopluk Čech byl v tom pravdivým a otevřeným
mluvčím své doby, která se tu veřejněji, tu skrytěji zříkala bible
a biblického křesťanství, i když mluvila s obdivem o postavách
a dějích Pentateuchu a evangelií, i když oceňovala poesii žalmů
a moudrost Joba neb Koheletu, i když vzněcovala svou
rozhorlenou výmluvnost starozákonními proroky a svou obraznost
visemi Apokalypsy. Jest snad patrno, že se tu v narážkách
dotý kám J arosla va Vrchlického, jehož velmi složitý poměr
k bibli teprve čeká na vědecké osvětlení. Pak vysvitne, jak na
tento vztah působili Quinet, Michelet a zvláště Victor Hugo; jak
český básník hla vně ve své mladistvé, nenáboženské době, četl
z knih biblických, hodnocených především básnicky, evoluční
legendu věků; jak však též zcela osobitě, s jedinečným u nás
smyslem pro hodnoty orientální, pochopil zároveň ohnivou
smyslnost semitskou i těžkou dumu východních myslitelů o
mar
nosti světa, o říši ducha a o věčnosti boží. ,

Svůj negativní poměr k bibli vyjádřil Svatopluk Cech v první
své rozsáhlé básnické skladbě, v »Adamitech« r. 1873, a to hned
ve zpěvu prvním, kde představuje čtenáři několik hlavních
postav z tábora adamitského. Prvním gestem vůdce sensualistních
blouznivců o volné lásce a svobodném poznání, Mojžíše, kterým
se uvádí, jest dramatické metání bible, knihy husitům
nejvzácnější, do ohně; pro vyznavače nového lidství jest to stejná přítěž
jako pergamen zákona nebo prsten manželstvÍ, Odhazuje knihu

50