v němž Praha přijímá vyznání lásky od svých milencú, nýbrž pompesní úbor, ~ jakém uka~uje .svoje
královské dústojenstvi. Na to v době literární malby a neplodného romanb~m~, kdy hlstor~kové
a básníci vytvořili náladově uchvacující fikci Prahy elegické, a kdy dobrodruzna fabulace zalIdnila
prazské paláce i měšťanské domy vášnivými příběhy, plnými děsivých vkontrast~, nebylo ~ezi če.
sk)'mi malíři umělce tak schopného, aby se odvážil malovati synt~es.u mesta, k~~~~ bylo zboznováno
jako velkolepá scenerie dějů vlasteneckých a náboženských. NelItuJme toho prlhs: onomu pokolení

scházel vlastni malířský smysl pro barvu, pro světlo, pro malebný t~ar!,v v v , .

Teprve opožděný objevítel duše české krajiny, intensivně lyncky ma~lr, pokřteny mistry z Fon.
tainebleau. Antonín Chittussi, dal se prudce unésti barevnou vášní pražskeh~ pa?oramatu a prožíval
před plátnem směle napiatým všecky rozkošné i kruté horečky řešení úkolu, Jenz se,m~ stal ko~e~ně
osudem. Neodkázal však svým dědicům definitivní dílo, nýbrž pouze trosky a na~ehy, .vyblze)ící
stále k obnovování zápasu tak čestného. Když po dvaceti létech pře,v~~l odka~ C~ltt,US~lho, neod.
str;3š~n, n~brž ~.píše vydrážděn neúspěchy prostředních talentů, vCh~PIVS!ch se tehoz nametu, ~u~n~
~pik ceske k:aJ1nomalby Antonín Slavíček, vypadl mu štětec predcasne z ruky'v sO,tva energlckyml
udery zachytlI na několika širokých průpravných plátnech barevnou synthesu ru",sne Prahy m?demí,
nad niž ční gotické věže. Vzpírajíce se, jako veškeré složité výtvory kulturní, hrde a su,,":erenne tomu,
aby byla definitivně vystižena intelligencí a uměním jednoho mistra, zůstanou velka panoramata
pražská i všem budoucím pokolením nejkrásnějším národně uměleckým problémem - a nebude to
jen vášnivé opojení barvami střech, ostrovů nábřeží, stromů, věží a vod, líbajících se s chvějícím se
vzduchem, co povede v budoucnosti štětec ~alířů, nýbrž i racové vědomí, národní pýcha, dějinný
paradox, tradiční tragika.

Zatím, co toužili krajináři vyrovnati se barevně se širými a vznešenými prospekty mohutného
pražsk~ho celku. zapřádali na rozhraní XIX. a XX. věku nositelé moderní renaissance grafického umění
v Cechách důvěrné rozhovory s Prahou intimní. Tiché zápasy světla a temnoty uprostřed starých
věží, jejichž černé oblouky propouštějí jasné proudy slunce, hluboké kontrasty zakouřených a
zvětralých zdí a svítivých hladin vodních, zlaté záplavy tekoucí do středověkých ulic z dveří
chrámových, paradoxní styk parkové vegetace s odumřelou architekturou - kdož mohl vše to vyjádřiti
lépe, než umělci leptu, kamenotisku, dřevorytu a řezby? Na jejich listech, prozrazujících velmi
opravdový vztah k Praze vymírající, k Praze zneuznané, k Praze neznámé, zachyceny jsou černým
a bílým uměním poslední hodiny pražského Ghetta, žalostné agonie ztroskotaného Podskalí. plaché
stesky chrámu utopených dnes v lžimoderní banalitě, melancholické vzkazy Vltavy, ohrožené
regulací: všecko má jakousi osobní vůni vzpomínek velmi intensivních, Mladí čeští grafikové našli
í nový puvab pražský, nedostupný vkusu průměrnému, odhalivše zvláštní krásu v kontrastu bílého
sněhu a temných staveb, podzimní siroby v zahradách a věčně jarní živosti architektonických
ornament'"!, nízkého listopadového nebe a věží, toužících po nekonečnu. Mezi tolika věrnými jest
František Simon, umělec diskretní a hloubavý, nejvěrnější: jeho staropražské cykly, soustředěné vždy
kolem několika ústředních motivit, prozrazují, kterak intimní smysl pro pražskou duši městskou
prohlubuje se u jemného tohoto technika tím více, čím bohatěji jej oplodnily dojmy ze světových
měst evropského západu.

~W"&é)~W~Wí!>'C>'S1č>WWW~~~~aa ~

Nic není méně podobno lhostejnému a nudnému bloudění širokými a bezbarvými ulicemi
amerikanisovaných metropolí moderních, než vzestup z Malostranského náměstí na Hradčany, ať zvolí
již poutník klikatou a neklidnou ulici Nerudovu či prudké Nové zámecké schody, které plouží se
nejprvevpozadí paláců mezi podivnými domy špičatých štítů, až se najednou vyhoupnou nad střechy
klášteru, hřebeny kostelní, terasy zahrad. Stoupání žádá si mocného napětí: srdce zrychlujenastnné
dráze svůj tep, svaly vzdorují s námahou únavě, oči propadají stále v plen rychle se střídajícítn
dojmům architektonických kuliss, sochařské výzdoby, náhle se zjevujících městských prospektů,
Nové zámecké schody poskytují alespoň v nejvyšších poschodích, na jejichž šedivé zdi kreslí převislé
větve ze sousedních zahrad půvabné ,a~abesky, stoupajícímu chodci jakýsi oddech. Zastavuje se
mimoděk krok za krokem, aby se obrahl a oddal panoramatu u svých nohou které se rozlévá vždy
mohutněji jako rostoucí a vlnící se zátoka, naplněná černými doky a bare~ými loďmi mocných
stožáru,

Za to jedinečná směs pyšného a mlčelivého smutku neobydlených šlechtických paláců XVII.
a XVIII. stole~ i ~~dr~h? ~ h?:vorného ma!om.ě~tského ži~ota uzounkých a vysokých domkú s živ~
dekorovanýmt prucelíml, utOCl v N erudove uhcI na poutmka nepřetržitě novými vzněty a náladami.
Velcí mistři sochaři Karlova mostu, Brokoff a Braun, kteří náboženskými díly vyslovili jen některé
12