Arne Novák, sám syn významné české spisovatelky, měl odevždy zvlášť
výrazný zájem o osobnost ženy-tvl1rkyně v kultuře národní i světové. Svčtice,
básnířka, umělkyně, myslitelka, tnravni či sociální obroditelka, ncbyla mu
jen jménem, jež je historicky zaI-a,fováno a hodnoceno stejně jako jméno
tvůrce-muže; hledal vždy typické rysy ženské, ten zvláštní přízvuk díla,
který stcjně jako v individuálním poslání žcny v životě mužově má SVllj
specifický vliv na utváření obccného kulturního vědomí, na jeho
zjemt'\ující výchovu. Základem tohoto zájmu je Novákovo vysoké ponětí o úkolu
ženy ve společnosti, o jejím působení duchovně a mravně záchovném i ob·
rodném, o jejim poslání, jež za nejrozmanitějších okolností a pod
rozmanitými formami zůstává vždy jen tím jediným: čin e m I á s k y, hrdinstvím
oběti, zmnožením života. Není jasněj.šího dokumentu pro tento zvláštní
důvěrný zájem Novákův než právě tato kniha, která, vydána po prvé v r.
1918, obsahuje již i dvě stati jinocha sotva dvacetiletého, nejranější to věci
vůbec, které kdy Arne Novák pojal do knižního souboru - a do které
můžeme sourodě zařadit i stati ze samého konce života. Všechno ostatní, co
lze o tomto zvláštním rysu Novákova historického zájmu povědět, je
výslovně obsaženo v těchto statích přímo.

Aby tento svazek nepřestal na pouhém přetisku původního vydání
Podo·bizen žen, bylo pllvodních třináct studií, označených zde jako I. oddíl,
rozmnoženo o II. oddíl, čítající devět statí vzniklých během posledních let.

Toto rozšíření svazku bylo ovšem vedeno snahou, vyhledat nebo nejnutnější 227