bůh unášel její Ariadny z opuštěného ostrova, kde lkaly nad
zklamáním. Optimismem lásky schopné vývoje, evangeliem slitování,
neskládajícího ruce v klín, vlídným úsměvem něhy k dítěti končí
se její poslední skladby erotické, exponované namnoze chmurně
a pochybovačně jako věrné obrazy krisí lásky a manželství ve
světě, v Ol mž pohlaví pozbyla vzájemné úcty a důvěry. Silněji
než cokoli" jiného zaznívá tu tón lásky k dítěti, zachovavateli ži.
votní důvěry, zprostředkovateli mravního vývoje, k dítěti, vůči
němuž se společnost prohřešila namnoze před narozením a
jemuž nedopřltla žádných práv v celé své soustavě zákonů a
opatření.

Bylo dozajista mimo nadání Růženy Svobodové, že tento její
hlas víry v důstojnost lásky jako činitele vývojového a péče
o dítě jako nositele božího zákona na zemi zazněl
nejnaléhavěji v době, kdy světová válka rozvrátila všecky vztahy mravní
a zvláště rodinné; ale což nebylo toto evropské krveprolití
pouhým důsledkem starého světa, jehož choroby i Růžena Svobodová
analysovala a v nichž její mravní patos. hledalo léků? Dějiny
daly i jejím slovům nejmohutnější pozadí, jako je daly tolika
slovům a výzvám našich kulturních myslitelů. Ale Růžena
Svobodová se nespokojila tímto dostiučiněním a domýšlela ještě
dále, až nalezla i veřejnou, zevní formu pro své úsilí mravně
obrodné: zůstala nám sice vytrvalá přetvařitelka svých románových
skladeb dlužna poslední definitivní formu svého největšího
románu, ale v »Ceském srdci« vytvořila ve velkém slohu
neliterární román dělné lásky a pomocné něhy pro tisíce trpících a

čekajících na pomoc. (1920)

224