nosti při jeho tvoření; musil nejprve stráviti v sobě vlastní svůj
dým, než mohl vzplanouti čistým svítivým plamenem a musil
probojovati nejdříve své interní a intimní boje, než se cítil dosti
silným, aby vstoupil do obecného mravního zápasu. Jako obje~
vitelka a spolubudovatelka tohoto nového kulturního ženského
typu v Čechách zachová si Růžena Svobodová vždy čestné místo
v dějinách naší duchovní osvěty a bude tam uváděna po boku
své přítelkyně, Hany Kvapilové, jež tímto typem nové ženy jako
živoucím světlem naplnila prostory Národního divadla.

Souěasně s tímto typem nové ženy - dosti dlouho platilo o něm
jakési zúžení: typ nové dívky, stojící ještě p~ed branami Poznání
-zajímal Růženu Svobodovou typ jiný, rovněž neznámý, ano
podezíraný a pomlouvaný v Čechách: typ člověka estetického.
Ze se jím zabývala s takovou naléhavostí, svědčí o její snaze po
rovnováze: bytost tak význačného založení etického cítila, že
teprve estetická kultura může zajistiti zaokrouhlenou úplnost její
hledající mysli. Její po'kolení nevšedně rozší~ilo estetickou
vnímavostčeského ducha, zkosmopolitisovalo a zevropštilo jej ještě
větší měrou než generace Vrchlického, dalo mu novou zvídavost
a novou uměleckou žízeň a především vychovalo jej výtvarnicky.
Odlesky tohoto převratu najdou se zvláště ve slohovém výrazu
mladší literatury, v rázovitosti a barvitosti její věty, ve smyslné
hutnosti její metafory, ve sklonech krajináhkých. Růženu
Svobodovou, která přede všemi našimi prosaiky mělanetoliko
výtvarné o'ko, ale i výtvarné vzdělání, která vedle primitivisty
Viléma Mrštíka ovládala s největší bravurou impresionism v ěeské
prose a k níž, jako kdysi k Juliu Zeyerovi, mluvilo důvěrným
jazykem také umění staré, zasáhl tento obrat nejmocněji. Ale
toto výtvarné estétství, provázené kultem nádhery, společenské
vybroušenosti, ano někdy i rodové výlučnosti, se jí změnilo přece
nakonec zase v mravní problém. Estét, tento přezrálý, jemný a

222 zahořklý plod na stromě kultury, poutá ji jako zvláštní etický