přírody se složitými vůněmi rafinovaných kosmopolí, houstly
zástupy postav dobově příznačných a tváří rozrytých problémy
současného evropanství, když tato díla zasahovala do podstatných
otázek svědomí mravního i uměleckého, stávalo se obecně
patrným její vůdčí postavení v české kultuře slovesné. Obdobou
k velikým lyrikům tak zvané gen.erace devadesátých let a
namnoze rovnocenně s nimi dozrávalo v této spisovatelce ingenium
epické, jemuž básnické tvoření bylo zároveň soudem starého svě~
tai úsilím o zbudování nové, vyšší skutečnosti. Tento vývojový
patos Růženy Svobodové postupně sílil a nabýval obecnější
dfIsažnosti. Dnes ji~ tušíme, co plně zdůrazní a vylož( teprve
dějepisec našeho národního osvobození, že stejně jako očistný kriti·
cism Macharův, jako mesiášská tucha Sovova, jako světlé evan·
gelium vesměrného sbratření, hlásané Otok arem Březinou nebo
jako Šaldův příkaz tvůrcovy poctivosti v umění, také radostné
poselství o lásce spasitelce a tvořitelce, které se stále vrací ve
zralých knihách RfIženy Svobodové, znamenalo část průpravy
k nové národní budoucnosti. Nebylo potřebí ani velkých
dobr.očinných a národně ozdravných akcí za posledních let válečných,
které RMenu Svobodovou učinily po právu obecně populámía
v nichž její účastná ruka posypala květinami a chlebem stezky
nejubožším z ubohých mezi námi, aby vysvitlo, že její životní
dílo jest daleko více nd pouhá krásná literatura a užitá estetika.

Kolik čtenářek šlo si do jejích knih, nadaných bohatě
napínavou fabulací, jen pro zábavu, a nalezlo v nich popud k
mravnímu sebezpytu a k etickému vývoji! Kolik duší, toztouženýchpo
zapomenutí a rozptýlení pod šumivou korunou její obrazné
epiky, přissálo se tam ke studni hlubšího poznání pravých životních
sil a vstávalo osvčženočirým proudem, který slove víra ve smysl
života! Kolika srdcím okoralým v drsné škole užitkářského dne
připomenula, že také láska jest skutečností, také oběť složkou

220 pokroku, také milosrdenství vzpruhoU v dějinách lidského rodu!