lala v nudném hereckém výměnku, šperkovaném vzp()mínkami
a občas kořeněném peněžní nesnází? Vždyť nemohla býti stará,
když pociťovala tolik mladé síly v těle pružném přes osudný
úraz v propadlišti, vždyť přímo hořela iniciativností, přím()
dychtila po činnosti, přímo potřebovala kolem sebe lidi, úkoly, ruch.
Nestačilo jí pořádati přednáškové a recitační večery, učiti mladé
dívky v soukromé škole divadelní, organisovati podpůrnou akci
mez.i herci, čímž vynikala již za aktivity.

Našla si nové úlohy: vdova po mladočeském redaktoru
Hořicovi, za nějž občas pohotově i v redakci zaskočila, zatoužila státi
se novinářkou; hledaná učitelka divadelního dorostu uložila si,
že se stane profesorkou státní konservatoře .. A co si paní
Laudová umínila, to o všem také vždy provedla. Sans gene a quand
meme, jak zněly význačné obraty jejího slovníku. Svou
výchovnou a konversační rubriku ve Venkově vedla pravidelně, ba stále
ji rozšiřovala, vstoupivši do trvalého styku se svýmětenářstvem
a pro ně vytvoHla i svou rozumnou příruČku společenské
výchovy. Na dramatické škole. konservatoře byla členem nad jiné
horlivým a protože počínala od herecké abecedy, od výcviku
hlasu a artikulace hlásek, vykonala u svých adeptů mnoho uži~
tečného. Její školské večery měly nejen literární program, ale
i pedagogický smysl; byla to ()pravdu škola, kde se mohlo obe~
censtvo naučiti, že herectví není bez práce, bez cviku, bez kázně.
Paní Laudová pracovala a zářila pro své úspěchy a kdyby její
tělesný úraz nebyl ji nutil k opětovnému léčení, byla by se
cítila spokojena jako po velkých premiérách uprostřed květin,
darů, potlesku, nadšenÍ.

!tíkávalo se o ní, že v mládí vítězí vala mocí milostnou. Na
.vrcholu síly vítězila prací. Na s}tlonku dní ukázala se ženou
statečnou. Ne kurtisána, ne vévodkyně, ne salonní dáma: česká
žena z lidu, která pracovitostí a energií dovedla pfelstít osud.

218 (I929-81)