kdo si zde dobývá zajmu a sympatií, a to dříve citových nd
intelektuálních. Ocitáme se ve vlahém ovzduší velmi
temperamentní, velmi opravdové, velmi srdečné ženské bytosti, která z
každé morální a veřejné otázky dovede především vybaviti onu
stránku, jež jest záležitostí ženského srdce a ženského osudu. V tom
se Pavla Moudrá tolik podobá svým proslulým sestrám na Severu,
Elleně Keyové nebo Karině Michač1isové, které si uměly za
řečniště získati celou Evropu. Sdílí se s nimi ještě o jednu
neodolatelnou přednost. Posloucháme a čteme-li tyto ctihodné paní,
neuvědomujeme si vfJbec, že se stýkáme se starými dámami,
majícími život za sebou: jejich ženství, citově stále živé, dovedlo
si zachovati tolik z dívčí gracic, tolik z jasné dobrfJty mladé paní,
tolik - a to jest paradox u bezdětných žen! - z laskavé
moudrosti mateřské, že se od toho bezmocně odráží zloba a zkáza let.

Myslitelský zájem Pavly Moudré přesahuje ovšem daleko její
ideovou tvořivost, takže nezbývá jí nd eklekticky a
synkretistic
ky pNjímati a skládati prvky z rilzných soustav spiritualistických.

Při tom osvědčuje stejně rozsáhlý rozhled jako jemný takt, který

ji chrání, aby neulpívala na dobrodružných a malicherných
směšnostech, hyzdících šarlatánsky pestrými cáry rilzné nauky
okult
ní; vniká pod povrch citfJ i dogmat, takže dovede zachrániti jádro
nejrozmanitějších soustav duchovních od indického myšlení až

po náplň evangelia, od mystiky středověké církve po sufismus
mohamedánský, od ideového úsilí tajných bratrstev na sklonku
renesance až po velmi plodné a hodnotné poznatky psychického
zkoumání amerického. Ano, ozývají se u ní - a u ženy činící
propagandu jest to dvojnásob pozoruhodné - náběhy k
opravdovému kriticismu, tak na př. liší~li správně mystiku od
mlha
vého mysticismu, nebo odsuzuje-li planou askesi, která jest
líbfJstkou, sebeklamem, mechanismem. Leckde, bohužel, potuchá

tento kritický smysl a rozohněná řečnice dává se sama strhovati
duchovní villí osobností neh škol, které na cestě za nejvyšším 213