mefhodou literární. Milovala a ctila v něm sloh života,
vzpínajícího se ze všednosti a neúchylně dychtícího po velikosti: kamsi
),na pomezí cizích SVětl'I«, mluveno zeyerovsky, ale také »všemu
na vzdory«, jak zni heslo Theerovo; takto prvek imaginativní
se pojil v jejím romantismu s .~ivlem volním. Nebyl to však
toliko exotismus úniku, nýbrž zárovell intensita plnosti; býti
romantikem znamenalo pro Felixe Tévera také prožívati svět
složitě, sytě, bohatě. Některé z jejích postav nasadí vše, aby proti
vůli a zlobě svého banálního okolí uskutečnily tuto smělou,
opravdu uměleckou koncepci života, jiné resignují a utíkají se s
nesplněným a stále drahým svým snem do samoty svého srdce.
Tento základní romantismus Anny Lauermannové byl dítětem
doby, z níž vyrostla a kde si v okruhu umění lumírovského vzdě·
lala svůj vkus; byl však také výrazem uměleckého temperamentu
velice bohaté bytosti, která se dosti pozdě z pouhé po~ivačné
receptivnosti probudila k uvědomělému slOVesnému tvoření.

A pI-ece nadšená a věrná romantička s hudbou v duši a s ltalií
ve vzpomínkách měla bystrý a plodnÝ smysl pro životní realitu,
jež na př. jejímu velkému a vlivnému příteli Zeyerovi nadobro
unikala. Snad nejvytrvaleji utkvějí z celého jejího díla čtenáři
ony partie pozdních jejích románů, kde s důvěrnou podrobností
a s teplým porozuměním detailu o~ivuje interiery staropražské
neb i maloměstské se zvykovou obřadností, s typickými scénami
rodinnými, kde křísí názorně a plastícky Celotl skutečnost posta.v,
shrnujících ve své hrudi mravní karakter své doby. To všecko
jest realisticky s velkou spolehlivostí vypozorováno, tuvšude vedla
pevnou ruku věrná láska k modelu a předloze, tu smysl
skutečnosti držel na otěžích imaginační rozlet i úsilí komposlční.

Ale i tento realismus, k němuž Felix Téver teprve postupně
vlivem četby dorostl, byl více než jenom vyjadřovacím
způsobem slovesným. Tkvěl hluboko v patricijských tradicích jejího

rodu, ve smyslu měšťanstva pro poměry a v občas střízlivém po- 203