moudrosti a pomoci, které Podlipská dvakráte na osudných
kHžovatkách ducha i srdce prokázala své patetické a zoufalé stadí
sestře. Zato akta onoho velkého a památného vztahu přítelkyně
k příteli jsou obecně ználna; neby1f to nikdo menší než Jaroslav
Vrchlický, koho sympatií a obdivem, intelektuálním souzněním
i uměleckou výchovou obrodila a přetvořila z pesimisty na
vyznavače života, vývoje, humanity a. zároveň uvědomělého a
sebevědomého umělce, který nadšeně uvěřil ve své poslání, hlásané
mu tak melodicky a přesvědčivě ze zbožňovaných úst matehké
přítelkyně. Jsou mezi námi soudcové a historikové, kteří věří, že
tento vliv vykonaný Žofií Podlipskou zdáli na mladistvého
Jaroslava Vrchlického, tehdy hosta v Italii, hyl vlastně největším
uměleckÝm dílem jejího života, do něhož vložila o.bě své
nejmocnější síly, své mateřství a své přátelství, a kde užila jako
výchovnych prostředkú práv.ě oněch zásad, které ji vodily jako
myslitelku i spisovatelku, víry vývojové,činorodé humanity,
sociálního entusiasmu. Ona sama by asi odmítla tento soud se
smutným úsměvem zamynených svých očí, klidně a s gracií vrtíc
hlavou krásné staré patricijky. Ukázala by s výmluvností němého
gesta na své děti, na své knihy, kam vložila vke. nd jen
sváteční chvíle svého těžkého a bohatého života, a snad i na ty
opuštěné a zanedba.né dívky, kterým její láska, propaganda a
organisace se snažila nahraditi to, co sama pokládala za největší štěstí

na zemi ~ dobrotu mateřskou. (1933)

190