o čem vŠem poučují tyto studie psychologické, tyto romány
sociální, tyto fantastické novely, tyto povídky pro lid, tyto
historické kroniky, jak sama spisovatelka roztřídila svou rozsáhlou
produkci, která se zhusta zvrhala v nadprodukci, konanou pro
chléb! Zahloubá-li se Podlipská současně s Pflegrem a Arbesem
do továrního světa malých lidí, ukládá zaměstnavateli kus
sociálního svědomí k dělnictvu. Velebíc stejně jako jadrnější
Šmilovský starousedlé řemeslnictvo, staví proti pracovitým a
náboženským »lidským včelám« lehkovážné poživačníky druhého
pokolení, pravé »lidské trubce«. Jako její sestra káře v temných
obrazech rodinnou výchovu dívek jen pro domácnost a pro
sňatek a učí pěstovat jejích rozum a vůli a doporoučí je vyzbrojit
pro boj s životem i činností výdělečnou. Horlí pro mezinárodní
mír, pro změnu almužnické lidumilnosti v organisovanou práci
pomocnou, pro sociální ochranu opuštčných a zanedbaných dětí
a dívek - toto velké a horké mateřské srdce přálo si, nejinak
než její sourodá vrstevnice Marie Riegrová, aby se společnost
stala, vedena laickou spravedlností, ale zároveň zbožšťujícím
soucitem, matkou těm, kdož vlastní matky nepoznali.

Mateřskou něhou, starostlivostí a rozvahou zbarvovala Žofie
Podlipská i své vztahy přátelské, v nichž intensivně prožívala
jinou formu své štědré ženskosti: byla-li B. Němcová svým
přátelům, někdy mimoděk, jindy uvědoměle, vždy trochu milenkou,
skláněla se k nim Ž. Podlipská po mateřsku a v
nejvýznamnějším přátelském svazku svého života nasadila dokonce všecko úsilí,
ne zcela prázdné drohných úskoků, aby vztah mladého
entusiastického obdivovatele k rozkvetlé sličné paní se nestal milostnou
vášní, nýbrž naopak přešel v poměr dospělého syna k moudré a
laskavé matce. Žofie Podlipská se postarala sama, aby z jejího
tragického přátelství k B. Němcové zbyl ve veřejnosti pouze
závěrečný kladný akt odpuštění a smíru. Jenom literární
dějepi
sec zná z korespondence, nepovšimnuté čtenáři, přátelské služby 189