GENIUS SRDCE

Zofie Podlipská

RHNUTÉ schůzky v starobylém rottovském domku »U bílého
preclíku« v Poštovské ulici na Starém městě pražském na
rozhraní let čtyřicátých a padesátých, na něž uvedl ženich starší
slečny Rottovy, nesmělý a entusiastický kandidát profesury Petr
Mužák, krásnou a duchaplnou Boženu Němcovou, připomínají
se v literárním dějepise opětovně a se zálibou. Představujeme si
rádi, kterak se na nich, obdivovány přítomnými mladými muži,
ocítají v pohnutém sporu obě mladistvé intelektuálky, jež
spojuje láska k češství a k poesii a dělí deset let věku. Z hovoru
slavené již básnířky a pohádkářky Boženy Němcové svítí záře
živelného ženství důvěrně spřízněného s přírodou, kdežto z
prudkého horování budoucí spisovatelky Karoliny Světlé tryskají
plameny výbojného nadšení, které by ženě intelektuálně a
společensky uvědomělé rádo dobylo nových světů působnosti a štěstí.
Na třetí účastnici tohoto myšlenkového a slovního agónu
pražských Mus se zpravidla zapomíná, jako vůbec osobnost mladší
sestry Karoliny Světlé, Žofie Podlipské, se nám postupně
rozplývá v mlhách lhostejné prázdnoty. Docela neprávem:
nemohouc se ani s přítelkyní ani se sestrou měřiti jako slovesná
umělkyně, jíž jest dáno z prožitku, pozorování a obraznosti
vytvá
řeti trvalé typy skutečnostní, jest jim rovna tím, že i ona v ži- 187