neb osobnosti, jež zasáhly nějak do osudu básnířčina neb
vybavily určitou část její bohatě rozvité vnitřní bytosti. Samozřejmě
byli opominuti adresáti významu vůbec podružného neb pro B.
Němcovou nedůležití; zato plným právem nejbohatěji zastoupena
jest spisovatelčina korespondenec s těmi muži či ženami, kteří
dramaticky rozbouřili její citový svět a tím urychlili i její
lidský vývoj. Takto poznáváme v deseti přehledných oddílech
Záhořových ndoliko galerii výrazných hlav, nýbrž i bohatou
stupnici dopisového umění naší velké prozatérky: od starostlivého a
často prakticky střízlivého tónu rodinných a domácenských
sdělení po mravně závažné úvahy o výchově karakteru pro děti a
sourozence, od přátelsky srdečné rozvahy po překypující rozmar
kamarádský, od srdečné účasti s lidovým známým po rušnost
literárního zpravodajství, od plamenné a toužebné konfese lásky
po přísný soud nad vlastní tragedií srdce a nad jejími
spoluvinníky - kdo ovládal tuto celou klaviaturu psychologickou a
výraz o vOl.\, byl beze sporu nevšedním mistre.m subjektivní prózy!

Není divu, že z veškerých dopisu B. Němcové nejsilněji poutá
její korespondence milostná, stře se kolem ní tak mocné napětí
románové, jaké bychom hledali marně i v jejích pracích
výpravných: v těchto listech miluje se vášní velmi složitou. chodící
s květinami v ruce a se závratí na čele na pokraji svérázných
propastí tragiky. Psaní vyměněná s Klácelem byla úmyslně
zničena, korespondence s Dušanem Lamblem se nedochovala, ale
máme náhradu alespoň částečnou. Věčně ženskou tragedií citu
oklamávajícího sebe sama jsou dopisy, jimiž dobývala srdce
studeného sobíka, krásného a oslňujícího Jana Helceleta, který se
tak záhy nasytil a vychladl; toužebnou písní dospělé ženy,
naklánějící se v poslední vášni k muži mnohem mladšímu, jsou
čtyři zlomky, které Zd. Záhoř s V. Tillem velmi pravděpodobně
určuje jako zbytky listu posílaných r. 1854 a 1855 Hanuši
Ju
184 renkovi; rozmarným kamarádským rozhovorem, chvílemi znač-