V září 1895 opouštěla Teréza Nováková po devatenácti letech
Litomyšl. Loučila ses ní téměř s tak těžkým srdcem, jako byla
druhdy do ní vstupovala. Nebyl to pouze čerstvý hrob dcerllš"
čin '-" prvního dospělého dítěte, jež ;ltr<ttil<t - co jí činilo
odchod tak tě~kým: opouště!<t rowitou činnost veřejnou
aspolkovou, o jejíž užitečnosti byla právem přesvědčena; vzdalovala
se od lidu a kraje, jehož studium stalo Se jí tak drahým; a samo
město stalo se jí skutečným milovanýln domovem. Nevěděla, zda
se k tomu všemu Vrátí, a zda Praha Ve svém bohatém proudění
duševním neobrátí jejího vývoje novým směrem.

Skutečně na nějaký čas ležely východočeské práce mé matky
ladem. Národopisné zkoumání kroje českého vůbec,činnost ve
spolku »Minerva«,založení »Ženského .světa« a »Ústředního
spolku českých žen«, konečně narození nejmladšího synáčka
Jaroslava nedovoIily ani, aby byl záhy dokončen» Jan Jílek«,
ačkoliv právě pro něj podnikala v Praze důkladné studie o dějinách
če.3ké emigrace. Když byl r. 1897 dopsán, zaslala jej má matka
Svatopluku Čechovi pro »Květy« a na jeho přání dílo
přepracovala, soustředila, zkrátila, třebaže v knižním vydání se pak
částečně vrátila k původnímu znění. Vubec moje matka často práce
své, hlavně rozsáhlé skladby, podrobovala komposičním
změnám, a to zpravidla k zřejmému jich prospěchu a byla tu pří"
stupna návrhum, které se jí nejprve zdály nemilosrdnými; za
mnohou dobrou radu vděčí starší její díla mému otci, jen~ ji
na počátku činnosti vychovával v jazykové ryzosti a nejednou
upozorňoval i na otázky komposiční; ani později nechybělo mé
matce takových rádci1 v okruhu jí nejbližším. Nejméně změn
prodělaly románky »Jiří Šmatlán«a »Na Librově gruntě«, z nichž
onen dokončen r. 1889, tento r. 1901. .Mezi nimi a. »Janem
Jílkem« jest rozdíl podstatný: invence nyní jest mnohem bohatší,
poměr k modeh'1m svobodnější, epický proud daleko mocnější;

knihy mají zaokrouhlenou komposici a dějovou jednotu. V nich 147