Litomyšlsku dlouhá se zachoval lidový kroj, jehož památky v
netušeném bohatství byly i v městě i ve vsích roztroušeny, a má
matka umíníla si kroj ten i vyšívání poznati, popsati a pokud
možno sebrati. Tak vznikla první česká monografie toho druhu,
»Kroj lidový a národní vyšívání na Litomyšlsku«, napsaná roku
1887 a knižně vydaná r. 1891; tak vzala původ velmi rozsáhlá
činnost sběratelská zprvu pro NAprstkovo, později pro Zemské
museum, posléze i pro vlastní sbírky, jež odkazem přešly do
Národopisného musea československého; tak počaly se písemné
styky S českými národopiscí, Renátou Tyršovo\l, J. Koulou a

J. Prouskem,

Současně roku 1886 poznala má matka vesnický život na
Litomyšlsku, když ztrávíla prázdniny v za<;hovalé vesnicí Budislavi,
kam se několikráte k mnohaměsíčnímu pobytu vrátila; podobně
dlela nmoho týdnů v Lubné na Litomyšlsku, v Nových Hradech
na Vysokomýtsku, v Telecím na Poličsku (v letech 1877 ~ 1895).
Nejprve, kromě lesní a horské pHrody, zajímal ji lid jako
národopisnou sběratelku: s dúvěrníky z venkovské inteligence (hlav~
ní zásluhu tu měla paní Teréza KhlsoňovA, choť řídícího učitele
v Budislavi) procházela statky a chalupami, vyptávala Se po
národopisných, jmenovitě krojových památkách, zapisovala si pílně
etnografické jednotlivosti; nápisy a kresby na lomenicích a
litomyšlské nářečí zajímaly ji velmi záhy. RAzovití starci a stařeny,
již pro ni sbírali, budili její zvláštní pozornost. Již roku 1891
studovala s dychtivou .zvědavostí a s opravdovým porozuměním
nábOženský a duchovní život vesničanů v Budislavi a v okolí,
jak dosvědčuje stať kuse vydaná později v »Českém lídu«.
leréza Nováková nebyla Sama povaha hluboce náboženská a s
jakýmisi deistickým liberalismem zápasila velmi dlouho, až do pozd.
nich let myšlenkové své zralosti, ale historicky nadaný její duch
umožňoval jí poznávati a chápati veškeré projevy reformačního

144 hnutí v našem lidu; dávná láska k husitství a bratrství, vliv