útočně úzkoprsé malomčšť<1tfví, pokoušely Se o psychologickou
kresbu ženských sentimentálně roztoužených a vzdorovitě osa,
mělých postav i obdohnÝch rozervaných a snivých povah
mužských: všude jest tu plno byronství, jež zpravidla zavádí k
mlhavosti podání a k patetické strojenosti slohu. Ale v soubore.ch
těchto prvotin, jež vydány s názvy »Z naší národní
společnosti«, »Z měst a ze samot« a »Kresby a črty« v letech 1887
až 1891, čtou se také obrázky jiného druhu: idylické obrázky
drobných postaviček pro sycené duvěrnou láskou k prostému lidu
a prozrazující leckdy pronikavost životního pozorování;
mravoučná tendence skoro kalendářová nedovede v nich uth:miti
.čestné úsilí realistické. Jsou váženy buď z jižních Čech, kde r. 1884
navštívila Teréza Nováková rodinu svého chotě, nebo z líto~
myšlského Záhradía vynikají správností postřehu i teplem po,
dání nad ony povídky, v kterých zpodobovala Litomyšl samu.
Z O'kolí litomyšlského do r. 1886 znala jenom lázně Hory u
Če'iké Třebové, kdes churavým svým otcem trávívala prázdniny,
a zběžně několik okolních měst; ale tyto dojmy výletové neměly
valného vlivu. na její tvoření.

Asi od roku 1885 účastnila se má matka činně, ano obětavě
ruchu spolkového, a desetileté vudčí její postavení v »Spolku
paní a dívek« bylo výmluvným dukazem, že pohrdlivou a
vzdornou isola<;i zaměnila za činorodou práci výchovnou i buditelskou:

Litomyšl nyní nebyla pouze domovem rodiny, ale také
domo
vem snah- vliv zásad K. Světlé nebyl tu bez účinku. Z prvních
veřejných podniku »Spolku paní a dívek" byla výstava ručních

prací, jež mimoděk uvedla Terézu Novákovou k studiu
národopisnému. Zajímalaf se již dříve o etnografický ruch na Moravě,
vedený J Wurmem, rodinou Wanklovou a M. Procházkovou,

a zvláště tato paní, do jejíchž časopisu má matka pilně
přispí
vala, obracela pilně její zřetel k národnímu kroji a k lidovému
vyšívaní, Mezi přípravami k oné výstavce se poznalo, že na 143