v prvním tříletí 1876 až 1879; jen v elegii opuštěného
renesančního zámku a jeho panské zahrady nacházela rozmarná a hrdá
mysl Terézy Novákové zalíbení a uklidnění; marně snažil se
vysoce inteligentní a zdravě reální manžel smiřovati milovanou
svou družku se společenským okolím. První literární pokusy,
které, tuším, vesměs zůstaly tehdy nedokončeny, nezpodobovaly
nového ~ivotního prostředí, nýbrž kochaly se ve vzpomínkách na
dětská a dívčí léta, tu způsobem rozmarným, tu v blouznivé
romantice; jsou to ),Klepy z plesů« a »Z mého rodného domu«.
Máme autentický obraz tehdejší Terézy Novákové, který správně
vystihuje psychické její ladění; Alois Jirásek, který se za svého
pobytu litomyšlského s naší rodinou přátelsky stýkal, líčí mou
matku jako mladičkou paní v druhém díle svých »Pamětí« a
zdůrazňuje její živou letoru i její nadšené byronství a správně
poznamenává, že v prvním tomto období litomyšlském u ní na
spisovatelskou činnost nebylo ani pomyšlení.

Roku 1879 pl'estěhovali se manželé Novákovi z města na
předměstí Záhradí, kdež bydlili osm roků a kde se jim narodilo pět
dětí; přesídlení to mělo v životě mé matky neočekávaně hluboký
význam. Skoro současně zemřela v Praze Teréze Novákové
matka, a smrt ta znamenala rozpadnutí se pražské rodiny; má matka
pak stále pevněji zapouštěla kořeny v Litomyšli, která stávala
se jí domovem, zvláště kdy~přibývalo dětských hlaviček a s nimi
starostí, nemocí, ano i hmotné tísně, zároveň však jasu a štěstí
v domácnosti. Záhradí samo se starosvětským, napolo
vesnickým svým rázem a se zásobou prostoduchých typů probudilo
smysl mladé pozorovatelky pro skutečnost a pro lidový život;
zde hledati jest nejprvnější skromničké začátky národopisného
realismu Terézy Novákové. Soustavnou činnost spisovatelskou
počíná roku 1882 na podnět Karoliny Světlé; první ty práce,
kromě příležitostných přednášek, vzpomínek a úvah, čerpaly

142 povídkově z dívčích vzpomínek, ironisovaly spíše rozmarně než