tičU dlvalořečníci' srovnávali, postupuje u Františky Stránecké
horlivé působení národopisné a lidovýchovné článká~ky zcela
souběžně s tvořením beletristickým, Popisovala život lidu ve všech
zevních jeho projevech, líčila zeměpisné i hmotné podmínky jeho
bytu, psala s ochotnickým nadšením a s laickou lehkostí o
starožitnických, filologických, ano i pfírodopisných poměrech na
Moravě, přidržujíc se vždy olomoucké školy romantické. Horlila
pro zachování lidového kroje a vyšívání, vykládala jej ze staré
slovanské tradice ornamentální, usilovala o obrození moderního
šatu ženina svéráznými prvky lidovými. V jejích statích není
arciť skutečného vědeckého podkladu, ale všecky jednotlivosti
vypozorovány jsou tu s dbalou pečlivostí, všecky detaily se pojí
v celek fízený přesvědčením o Jednotě kultury lidové a oddaná
láska, srdečný přednes, vkusná prostota výkladu získávají rázem
sympatie těmto úvahám, rozmetaným po časopisech
nejrůznějších.

Národopisn)" živel převládá též ve většině povídkářských
prací Františky Stránecké: jest kdykoliv ochotna obětovati jednotu
dějového obrysu zvykoslovnému dokumentu nebo vložiti na úkor
soustředěnosti do povídky celou píseň; mnohé odstavce dialogu
vznikly jen proto, aby využila nasbírané látky jazykové a
frazeologické, z níž však vybírá spíše podle vkusu literárního než
podle úvahy dialektologovy, .slova a rčení malebná, obrazy
původní a jadrné drobty gnomické, Nejlépe se jí dařily
zaokrouhlené črty nepatrného rozměru, jež zcela vyplňuje rázovitá
figurka. lidová neb rozma.rná anekdota ze vsi či ze zámku; jakmile
však chtěla podati rozvoj osudu jednotlivcova neb dokonce
rOzpřísti do široka historii celé rodiny, vypovídaly jí síly. Neměla
smyslu pro komposici, hrpmadívala episody, přeplňovala výklad
národopisnými odbočkami, libovala si v popisech příliš
důkladných a nenázorných, A pak: II Františky Stránecké nebylo ani

128 literárního vývoje ani opravdového účastenství vnitřních zážitků