trimoniálního, ve styku s přírodou a zároveň uprostřed panské
kultury, vssála záhy tradice společenské, které ukládaly mladé
dívce vedle milostné něhy praktický smysl, vedle tiché
nábožnosti hospodářské ctnosti, projevující se v kuchyni, špižírně i u
šicího stolku; jako dívka byla probuzena národně a tím odlišila se
od mnohých družek, porušených germanisací. Vzorná domácnost
rodičů, ať bydleli ve městě či na venkovském panství,
spanilomyslná péče vychovatelů, dívčí léta nerušená neštěstími - to
v~e vštípilo hluboko do její duše onu bezpečnou důvěru v
ochranné působení boží, která se zdá býti rozestřena právě tak na
jejím krásném vysokém čele nad inteligentníma očima jako v
jejích pracích. Jako mladičké děvčátko okusila štěstí lásky, a první
roky jejího manželství, v něž vstupuje s 16 lety, byly posety
růžemi. Výbornou hospodyni a vzornou matku poznáváme i z jejích
projevů slovesných: kolik praktických rad o domácnosti, o
kuchyni, o polním i zahradním hospodářství, kolik pouček
vychovatelských a zdravotnických, kolik pokynů o šetrnosti a
úpravnosti přetrhuje děj jejích povídek a obrázků! Pozdější doby jejího
manželství, které ji zavedlo do jižních Uher a přes moravské
Slovácko trvale do Brna, nebyly bez trpkých chvil, ale
Františka Stránecká dovedla překonávati je laskavou shovívavostí,
kterou proslula i v životě spolkovém a jíž vyzbrojila
nejsympatičtější hrdinky svých prací. Všude snažila se s lidem žíti, cítiti a
rozuměti si, a studiem, pozorným zájmem i dělnou účastí
překlenouti rozdíl rozevřený mezi úřednickou inteligentkou a
moravskými venkovany.

Cesta k povídkářské činnosti její vede národopisem; jako
třicetiletá vydala roku 1868 svazeček lidových pohádek,
zakláda
jících se částečně na vzpomínkách z dětství, ale teprve po devíti

letech přinesla >,Koleda" její první pokus novelistický »Z našich

hor«. Potom, po celé desetiletí, až po předčasnoll smrt
spisovatelčinu, podobně jako u Boženy Němcové, s níž ji občas nekri- 127