nýmí věky - tato její patriarchální selanka nepohřešuje monumentálnosti. Pracujíc v jednotlivostech realisticky, byla Františka Stránecká celkovým náz.orem ryzí romantička: vidí lidový život v mohutné jednotě kmenově slovanské, košatící se přes dlouhá století; zH v něrn přirozený a dokonalý výtvor rasového ducha i pNrodních podmínek; nachází tu mravní jistotu i umělecké potěšení ~ tak zahloubala se dcera patriarchální rodiny do života moravského lidu. Jako většina romantických idyliků na Moravě i jinde prodšena byla též Františka Stránecká hlubokou úctou ke křesťanství; její staroslovanství má silný přídech cyrilomethodějský. Všecek život vyrůstá podle jejího pojetí z Boha, řídí se jeho vůlí a opět k Bohu se vrací - náš lid cítí se šťastným též proto, že si stále uvědomuje tento náboženský kořen; mravní síla moravského ven" kova vyvěrá z pevné odevzdanosti do vůle boží; městská kultur:l ničím nestůně tolik jako vlažností u víl-e, lhostejností, ba nevěroU. Velrni často projevuje křesťanství Františky Stráneckéráz přísně církevní a katolický: oslavuje obřady v chrárně, zpívá chválu pobožností poutních, idealisuje venkovské kněžstvo, zpodobujíc je jako duchovní šlechtu moravské dědiny; národopisn:'1 knížka její činí to způsobem cyklickým a těsně se přibližuje tendenčním projevům kněžských povídkářů na Moravě s V;,Í.clavem Kosmákem v čele. Nikdy není však Fr. Stránecká spisovatelk()u bojovnou: prostoduché křesťanství její není předrnětern agitace, nýbrž potřebou citu a hezpečnosti ducha, a proto nedochází ni_ kde tak opravdového výrazu jako ve vděčných chvalozpěvech dobroty boží a v jadrných úvahách gnomičnosti