Je-li hlavním požadavkem lásky u BertyM0hlsteinové, aby se
žena pokorně oddala milenci a manželu, vymáhá totéž s
neúprosnou samozřejmostí vlast od mužů (a ovšem také od dívek) v
jejich knihách. Jako V erotice zaznívají také ve vlasteneckém
horování Berty Miihlsteinové hesla služby, poddanství, obětování,
ani zde láska nerozvíjí vnitřních sil lidské bytosti, nýbrž
absorbuje ji; cit nepojí se s činprodou vůlí, nýbrž zůstává příjemným
narkotikem, uvádějícím v rozkošnou malátnpst. Takto se vrací
sentimentální básnířka sedmdesátých a osmdesátých let tam, kde
stály vlastenecké romantičky národního obrození, Vlastimila
Růžičková neb Marie Čacká a jiné sentimentální epigonky
Čelakovského: potřeba oddati a pokořiti se oslovuje toužebně zpěvnou
řečí hned milovaného muže, hned zbožňovanou otčinu. Tento
tradiční návrat k nárpdním myšlenkám ohrozenským není však
jen individuálním rysem Miihlsteinové, nýbrž společným znakem
její generace, která vystřídala. pokolení kosmopolitní u nás.
Almanach ~~Ruch«, jenž v druhém ročníku otevře! cestu do
literatury Elišce Krásnphprské, Albíně Dvořákové-Mráčkové a Bertě
Miihlsteinové, značí příchod básnické mládeže, seskupené kolem
Josefa V. Sládka a Svatopluka Čecha: novým slohem, s přísným
svědomím uměleckým, s životnou opravdovostí chtějí titp mladí
poetové vzkřísiti vůdčí myšlenky probuzenské. Z básnířek byla
s ten úkol pouze výmluvná pěvkyně citové a volní energie Eliška
Krásnohorská,kdežto oběma veršujícím družkám jejím vadil
naprostý nedostatek schopnosti zmocniti se života, ponořiti se do
jeho vln a vynésti odtud hutný obsah. Berta MiihlsteirlOvá
podivovala se sice srdečně vídetlské básnířce Adě Christenové, jíž
také Jan Neruda přisuzoval velký význam lidský i umělecký,leč
právě kladné rysy vlastní útočné pěvkyně ztracených ženských
bytostí nadobro jí samé chyběly: prudkost prožití, bezprostřední
vztah k syrové skutečnosti, dravá naléhavost citu, dt'haz v
pro
118 testu; kde zdravá předměstská dcerka, zběhlá v tržišti života i na