doslov, jenž tuto vyvřel ex abundantia cordis, patří k běžným
technickým prostředkům Karolíny Světlé v prvním období jejího
tvoření; nacházíme jej 'II práci »Je~tě několik archů rodítmé
kroniky«, kde ovšem jest samou stavbou dějovou zdůvodněn, v obou
povídkách vesnických »SeJka« a »0 kr~jčíkovic Andce«, které
jinak dotud neprozrazují V čisté své ob jektivnostižádného
spojení s osobou spisovatelčinou; nikde nemá však doslov tak
plného zdůvodnění jako ve »Skaláku«.

»Skalákem« vyvrcholují se drobnější povídky je~tědské, které
K. Světlá napsala před rokem 1867, ale v něm hlásí se již po
mnohé stránce její vyspělé umění, jež pak v době 1867-1873
vytvořilo klasická díla románová, »Vesnický román<" »Kříž u po"
toka«, »Kantlhčici«, »Frantinu« a »Nemodlence<,. Jako mohutné
ty skladby, vykazuje již stručný »Skalák« mistrovskou integraci
objektivního námětu ještědského a subjektivních zkušeností ži~
votních, vykazuje obdivuhodný podklad etický; těmito přednost~
mi doplňuje vynikající rys starších ještědských povídek
spisovatelčiných, totiž jemně a láskyplně provedenou povahokresbu.
Z těchto důvodů musí »Skalákovi<, věnovati zvláště bedlivou po"
ZOfnost každý, kdokoliv studuje umělecký vývoj Karoliny Světlé.
Av~ak i pro životopisce a psychologa Karoliny Světlé jest
»Skaláh pramenem neocenitelným, neboť ani jediná z ostatních prací
jejích neobsahuje tak bezprostřední a upřímný obraz vztahu
jejího k Janu Nerudovi z r. 1862. Posléze nemůže si
nepovšimnouti novely této badatel zabývající se zákony básnického
tvoření, ježto zde lze je sledovati vysoce názorně a jasně. Není
proto náhodou ani rozmarem literární záliby, jestliže jsme vě~
novali této krátké povídce del~í analytickou studii, než jaké se
posud dostalo rozlehlejším dílům nedoceněné mistryně na~í
vý
pravné prózy. (1913)

114