dy a předurčený potupnému trestu, milenec nově se vynoruJlcl
hrdinky propuštěný trestanec, stižený vinou krvavou a obtížený
skutkem násilným. Takto prosycen byl nový námět onou
vzdornou tendencí společenskou, kterou básnířka přijala z revolučních
ideí francouzských, o niž se sdílela s George Sandovou, a kterál
jest blízka titanismu soudobých básníků byronských. To, co
nazývá se společenským mravem a řádem, jest konvencí,
zakrývající buď pohodlnou lhostejnost neb zchátralé pokrytectví; proto
člověk opravdový, věřící více zákonu přirozenému než psaným a
uznaným příkazům, ocítá se v stálých nepřátelských konfliktech
se společností, s její etikou a s jejími orgány. Takto spíše
rousseauovsky revolučně než bratrsky reformačně pojala nedávno
předtím v pracích »Několik archů z rodinné kroniky« a » Ještě
několik archů z rodinné kroniky« své nábožensky blouznivé
předky s otcovy strany, takto současně založila figuru Vojtěcha
Sembery v románě »První Češka«. Nový námět poskytoval dokonce
možnost rozvésti tuto revoltu proti mravní a společenské
konvenci dvojnásobně: kdežto muž vzpírá se pokrytecké morálce svých
bližních divokým vzepětím vůle k činu násilnému a od
krveprolití dospívá až k samovraždě, popírá žena obecně vládnoucí
předsudky silou svého odříkání, své oběti,svého sebezapření; zavržený
trestanec se vylučuje ze společnosti sebevraždou, ale jeho
milenka stojí při něm láskyplně i tenkrát, když podle názoru všech
přestal býti občanem, křesťanem, člověkem. Takto slyšela
Karolina Světlá z fabule, jejíž vyvrcholení spatřila na vlastní oči,
douti ono vzdorné vyznání romantického individualismu, k
němuž se přiznávala od mladosti: Vykoupením z mravně
společenských konvencí jest důsledná vzpoura proti nim! Ale vyšší
formou hrdinství než tato vzpoura jest sebeobětování z lásky! Muž
buď neúprosným odbojníkem proti pokrytectví a proti lži světa!
Žena však buď spasitelkou tohoto muže a nasaď vše, i svou čest

i své bytí, aby provedla toto dílo mesiášské! 97

7