»SKALAK« KAROLINY SVĚTLÉ

S t II tl i (' (/ II a I y t i c k tÍ

Do PRVNfHO osmiletého období Karoliny Světlé, jež sahá
až k "Vesnickému romúnu«, paHí šest povídek ze života
selského lidu pod Ještědem; tři z nich, "Sefka«, »Cikánka« a »Lesní
panna«, mají prostou osnovu a jednoduchý děj, jenž vyplývá
z propracované karakteristiky hlavní postavy; tři však, ,,0
krejčíkovic Anežce«, "Skalák« a »Lamač a jeho dítě«, jsou
povídkami ve vyšším smyslu a slučují jemnou a podrobnou kresbu
psychologickou s promyšleným uměním dějové zápletky. Některé
z prací těchto, na př. primitivní »Sefka« a romaneskní »Lesní
panna«, založeny jsou na starobylé tradici rázovité rychtářské
rodiny Mužákovy, pro jiné vzala spisovatelka námět z
vypravování své tchyně a v jiných zase zobrazila osudy a povahy
ještědských horalů, s nimiž se v prvním desetiletí svého pobytu na
Světlé osobně seznámila. O vzniku jednotlivých těch povídek
dochovány jsou nám zevrubnější neb úsečnější zprávy, avšak o
Pllvodu žádné z nich nejsme tak poučeni jako o koncepci
»Skaláka«, jejž Karolina Světlá napsala koncem roku 1862,1

Osmnácte roků po vzniku »Skaláka« Karolina Světlá vylíčila
podrobně, z jakých kořenů vyrostla tato povídka a jaké zámysly
sledovala. V sedmé části volných vzpomínkových kapitol »Z
li94 terárního soukromí«, propletených časovými, národními i spo-