Balada I,Zasnoubení«, podle viniku poslední z básní
Němcové, mění se v druhé půli v oslavu moci vodní. Milenci sejdou se
v noci na skále nad Labem, mají se viděti naposled, neboť
nazítH odvede dívku bohatý ženich; chudý milenec žehrá na moc
zlata. Ale vtom zazní k nim z vody zpěv vodních vil, které jim
slibují slavné a slastné lože svatební: milenci poslechnou, a víly
pletou nevěstě věnec z vodních růží. Tato říše vodních vil patřila
k básnickému pokladu B. Němcové. Ji předvádí jedna ze
starších jejích pohádek, »Vodní paní«, vzniknuvší asi za vlivu
báchorky »Vodník« od Zvěřiny z Ruhwaldu;44 na samém konci
povídky B.Němcové se čte toto puvahné lfčení: »Alejaktam v
hluhině bylo krásně! Když přišly až dolů, vedla je vodní paní do
svého krystalového palku. Stříbrný a zlatý písek pokrýval
stezky, Pl) nichž se ze1enokaddavé víly vznášely. Když vstoupila
Kráska dovllitř, spaHila uprostřed chladné Síně, na zeleném
koberci liliemi a růžemi kolem posetém, krásného muže ležeti.«45
Na říši t.u vzpomíná Němcová ještě v druhé kapitole svých
autobiograficky-symbolických »Čtyř dob«: líčení jest stejné tu i v
obou baladách »Vodní'k« a »Zasnoubení «. Ten kouzelný a tichý
svět pod zpívajícími vodami značí u B. Němcové vždycky
vysvohození ze zlé pozemské skutečnosti, kde není místa pro
šťastnou, dokonalou lásku. Ze básnířka tu čerpala z bezprostředně
bolestných zážitků svého rozbolestněného srdce, prozrazuje
hádankovitá glosa rukopisného sešitku: »Roku 1845. Na skále
uMělníka nad Labem. ~ Vzpomínka na jedno drama ze života jedné
rodiny - (jakých se často naskytá). ~ Bylo to v noci; a v
Mělníce hořelo; stáli jsme nad Labem a napadla mi ta nešťastná
láska a ten bídný SVět.<~4G V. Tille velmi pravděpodobně, opíraje
se také o místní údaj básnířčin, slyší tu ohlas pobytu Nebeského
v Čechách z Jara roku 1845 a snad. i nového jeho setkání
s Němcovou; nejbolestnější vzpomínky opět se vynořily.47 Takto

90 by poslední básnická skladba B. Němcové vyrůstala z téže půdy