lenky. Doma jsem ještě v II hodin napsala ty tři sll,ky.«3G
Z četných krásných míst, kde básnířka se zmiňuje o kouzlech
zhvězděného nebe,37 nejslavnější jest onen noční výjev z
»Babičky«, kdy se děti moudré stařenky vyptávají po smyslu hvězd.
B. Němcová vypráví doslovně: »Za letních krásných večerů, když
nebe jasné, krásné bylo, hvězdy požáry házely, sedla si babička
ráda s dětmi ven pod lípu. - - Babička jim povídala o světlých
andělích, již tam nahoře přebývají a ta světla lidem fl)zžehují,
o andělích strážcích, kteří střeh ou dítky na všech cestách života,
se raduj ou, když hodnými jsou, pláčou, když neposlouchají. Děti
obracely zraky své k jasným nebesům, kde se třpytily tisíce
světel malých míhavých i velikých lesknoucích se v barvách
nejkrásnějších. »»Kterápak z těch hvězdiček je asi moje?,,« ptal
se jednoho večera Jan. »»To jen PánbClh ví. Ale pomysli si
jen, bylo-li by možno mezi těmi miliony hvězdiček ji nalézt?,<,<
odpověděla babička. >,»Komupak asi patří ty krásné hvězdy, co
se tak lesknou?«« povídala si Barunka. »»To jsou oněch lidí, jež
si Bůh zvlášť zamiloval, vyvolených to božích, kteří mnoho
dobrých skutků vykonali, Pánaboha nikdy nehněvali,«" odpovídala
babička. »»Ale, babičko,«" ptala se Baruška opět, když zazněly
od splavu žalostné zvuky nesouvislé písně, >)» Viktorka má také
svoji hvězdu?«« »»Má, ale je zakalena, a nyní pojďte, ať vás
uložím, je čas k spaní,«« dokládala, když se už hodně setmělo.«

Souvislost této scény s básní »Hvězda má« jest zřetelná: v obou
projevech jsou hvězdy ve spojení s osudem člověkovým, v obou
souvisí také anděl strážce s hvězdou osudu. Ale v lyrické,
poně
kud nejasné básni není ona hvězda, k níž upírá básnířka
roztou
žený pohled, dojista hvězdou jejího osudu; nepraví se o ní, že

se kalí, nýbd že letí a hasne, a básnířka si vyčítá: »neměla jsem

k sobě vábit nebes oko jasné.« Za stejné nálady a s použitím
příbuzných zvykoslovných motivů vzniká tu pojetí zcela jiné,
které se zcela současně ozývá i v listě Bohuslavě Rajské dne B7