ještě před odjezdem jejich do Slezska, příštího jara je
navštíviti; s tím se shoduje poslední sloka »Touhy«:

»Nermuťte se, milé duše.
však je uhlídáte,

až se opět jaro vrátí,
s nimi se shledáte.«

Návštěva, pro spisovatelské tvoření Boženy Němcové
před6ležitá, uskutečnila se však již v srpnu 1844, báseň tedy vznikla
nejen před odjezdem do Ratibořic, ale i před rozhodnutím, že
se s »milými dušemi" shledá před jarem. Nenapsala-li ji
básnířka na jaře, tedy v časném létě 1844. S tím shoduje se také
vlastní komentář Boženy Němcové, v němž vedle nesprávného
datování (na podzim 1844) uvádí: »Seděla jsem u okna a dívala
se na bašty - všickni šli na procházku, já nemohla ještě ven 
vzpomínky - rozjímání - náramná tesknota - byly původem

této nepatrné básničky.«31 .

Již tento výklad o vzniku básně prozrazuje, že v »Touze« jest
plno vnitřní pravdivosti; ale ta promíšena jest k nepoznání
sentimentální konvencí tehdejší módní lyriky. Ani milostná idyla
v první části, kde básnířka mluví o šťastném milování s určitým
milencem, ani líčení matky a otce v kratším oddíle druhém
neshoduje se se skutečností, jak ji známe z korespondence i
literární fixace Boženy Němcové. Leč naopak úvodní verše:

»Kdy vás spatří oko moje,
hory drahé, milé hory,

vás, vy krásné vonné sady,
a ty temné šumné bory",

kryjí se plně, na př. s líčením v »Babičce« a podobně lze
na
lézti paralelu i pro sloku následující: 85