nému ránu«. Báseň »Vlasti« líčí příští lepších dob v Čechách
takto:

»Slyším napřed zvonce lzlasné.
kol vyzvánět doby spasné
slavné Slávy vzkříšeni."

V téže sbírce užívá píseň »Svítání« analogie úsvitu v přírodě
pro jitro svobody ve vlasti, a tu čteme sloky:

»Bratři, již svítá!

7 emnota minula, dennice tvář
sděluje dědině spanilou zář,
východ se ve zlatě kmitá.
slunce nás vítá.

Slunce nás vítá;

na věky, bratři, je rozptýlen mrak,
po dvě co století ztemňoval zrak.
dále a dále se zmítá,

radost vykvítá.«

Tyto shody počátečních strof »Slavného rána« se starší poesií
vlasteneckou nepokládám za důkaz přímé závislosti, nýbrž
uvá
dím pouze na doklad, kolik tradičních prvků zpracovala ve
vlastenecké své lyrice »Mladá Čechie«. Leč probeřme sebe pozor"

něji písně a básně patriotických epigonů Čelakovského -
jednoho důležitého motivu tam nenajdeme: totiž požadavku, aby se

ženy činně zúčastnily, nejen jako milenky, osvobozovacího díla
veřejného. Na něj poukázalo teprve mladší pokolení ženské, které

pod heslem vlasteneckého a výchovného feminismu českého
shromažďoval kolem sebe první uvědomělý průkopník ženské otázky 81