Jest to již básnířka celé řady pohádek o oddané matdské lásce,
sahající až za hrob,22 jest to již tvůrkyně jímavých výjevů
matčiných vzt'l.hů k dětem ze »Sester« i z »Babičky«, kdo se tu
projevuje - jest to tún nový ve vlastenecké poesii české, třebaže
o nčkolik let dHve ozvaly se u K. J. Erbena k němu názvuky ve
verších »Panna a máti«.2:l

»Slavné ráno« stojí již formálně vysoko nad prvním
hásnickým pokusem Němcové. Trochejský rytmus nese se v mohutné
síle; rýmy jsou plné a namnoze nové; nechybí básnick}'ch obrazl!
a vzletných rčení; exklamace i řečnické otázky oživují dikci; ze~
měpisné, historické a symbolické narážky působí napínavě,
Vlastním obsahem básně jest opětně nadšená a dlitklivá apostrofa
českých žen, leč tu vyslovuje básníl'ka přímo teprve v strofě
poslední: v úvodních dvou strofách líčí způsobem v projevech
»Mladé Čechie« běžným ranní úsvit slovanského osvobození a odtud
v sloce druhé přech[lZÍ k antitesi českých žen a mužů, známé již
z básně první, »a muži-li ještě nepovstanou, žrát-li má rez slávy
zbraň, nuže slabá žena vstaň«. Dějinné vzpomínky na slavné
předkyně pobízejtcž české ženy k činu, z nich uvádí zmínkou
Vlastu, kdežto celou dlouhou episodu věnuje

»bohy VZlžalé'
kněžně Libuši, věštkyni svalé',
jenž všeliké slávy chrám
Prahu vystavěla nám,

věštným duchem símě činů sila,
požehnáním je svým zasvětila.«

čtvrtá a pátá sloka předvádí ve všeobecných obrysech trojí
vidění Libušino, jíž se v hodině věštecké zjeví národu českého
sláva, pokoření i obrozenÍ.24 Kdežto však se sláva a pokoření
prostě líčí, mění se v ústech Libuše vise obrozené budoucnosti ve

velký apel, z něhož slyšíme ideje i slova Nebeského, 79