let; když o čtvrt století později vrátil se mluvčí nové generace,
Svatopluk Čech, k témuž tématu, nedovedl ve svém "Umírání"
podati mchutnější apotesy tragické touhy po svobodě.
Nebeského "Umírající bojovníok« působil přímo na "Slavné ráno«
Boženy Němcové: bojovné nadšení, vidění slavného úsvitu svobody,
řazení se bojovníků, vise otevřeného Blaníka - tol motivy, jež
přejala Božena Němcová z básně přítelovy, aby je rozvedla a
obměnila.

Týden po "Mroucím bojovníku«, dne 21. září 1842, přinesly
"Květy« lyrickou improvisaci Nebeského "Básník«. Jest
dvojdílná; po titanismu části prvé, jenž vyznívá emfatickým
elegismem vlasteneckým, vyvolává básník v druhém oddíle .z hrobů
dávné hrdiny k činu a k osvobození - tedy motiv "Mroucímu
bojovníku« blízký a vlastní i "Slavnému ránu« Boženy Němcové,
kde jím končí Libušina vise. Rozplameněný Nebeský začíná svou
výzvu verši:

» Ještě jednou jen

oceloví muži z hrobů vstaňte,
jiskry duchů jarých hrdě vzplaňte,
věžová svá čela vzneste chlumy,

v chrámy sneste se zas černé rumy,
rozkveťte a rozpějte se sady,
rozhlučte se, zhrdněte zas hrady."

Hrdinský duch vane i v drobné básničce Nebeského "Pannám«
(v "Květech« 17. prosince 1842), která jinak stojí hluboko pod
skladbami uvedenými. Kdežto starší vlastenečtí básníci vybízeli
české dívky, aby se nedaly milovati nikým než Čechem, žádá
Nebeský na "hrdých dcerách Vlasty, dcerách Šárky« více: jen
tomu mají »vzdáti milosti své dárky«, »kdo umí protnout jako
druhý Břetislav, otroctví ducha kruhy«; setkáme se s podobným

smýšlením i v básních Němcové. 77